NÁZOR DO PRANICE: Gól zase nedal, na kritiku však slávistický spalovač šancí odpověděl po svém

Dokonce i pravověrní slávisté se přidali, protože i v jejich očích a myslích představovalo povolání Tecla do národního týmu jeden velký úlet. A to navzdory tomu, že jednatřicetiletý útočník patří v Edenu neodmyslitelně do hráčského inventáře, a i s ním jsou spojeny mistrovské triumfy a úspěchy na evropské scéně v předchozích sezonách, byť se na nich podílel třeba jen nasbíranými minutami a výjimečně i góly.

Právě prachbídná střelecká produktivita dělala v očích kritiků z Tecla hráče, který rozhodně reprezentaci nevytrhne, natož aby ji pomohl k potřebným kvalifikačním bodům. Šilhavý ho přesto mezi své vyvolené zařadil, stejně jako mezi ně při absenci pomalu dvacítky potenciálních adeptů prvního či druhého sledu povolal další hráče, jejichž nominace vyvolala údiv a samo sebou i kritiku.

Na Teclovu adresu se ovšem snášela největší. Sžíravá, nevybíravá, někdy přímo vulgární, která musela i na povětšinou pohodově naladěného slávistického útočníka dolehnout.

„Každý vidí nominaci jinak, každý má samozřejmě právo na svůj názor," diplomaticky reagoval reprezentační kouč. „Mrzí a vadí mě ovšem nesoudné a vulgární ataky," bránil sebe a hlavně Tecla, jehož povolání do národního týmu provázela atmosféra chvílemi až nechutná.

I ve slávistickém táboře byly reminiscence na kvalifikační nezdary v boji o Ligu mistrů a posléze Evropskou ligu stále ještě příliš silné a bolestivé, než aby nominaci Tecla přijal. Vždyť právě on v zápasech s budapešťským Ferencvárosem a varšavskou Legií vynikal jako spalovač šancí, což ve svém důsledku stálo mistrovský celek z Edenu postup do zmiňovaných soutěži.

Samozřejmě že ani reprezentaci Tecl při návratu po třech letech (...tedy pokud pomineme olomoucký covidový zápas Ligy národů se Skotskem, kdy na Hanou dorazil každý hráč, který byl právě po ruce) nespasil. V kvalifikačních duelech ani nemohl...

V Ostravě proti Bělorusům přišel na hřiště v 94. minutě, v Bruselu proti Belgičanům nastoupil na posledních pětadvacet minut za stavu 0:3, kdy už oba týmy myslely jen na to, aby se zápas co nejrychleji dohrál.

Až v přípravě proti Ukrajině dostal příležitost od první minuty. Pověst spalovače šancí ze sebe nestřásl a mezi reprezentační střelce se ani při devátém startu v národním týmu nezapsal, i když ke gólům měl v Plzni hodně blízko. Vždyť po jeho akci a střele rezonovala tyč ukrajinské brány hned dvakrát.

Prostě smolíček, na jehož kopačky se nejspíš smůla lepit nepřestane. Ale také bojovník a srdcař schopný pro tým třeba i padnout, který během účinkování na plzeňském trávníku trvajícím 77 minut odpověděl na kritiku provázející jeho nominaci po svém. Poctivým výkonem.

„A výborným," kvitoval s očividnou úlevou trenér Šilhavý, že Tecl potvrdil, že jeho povolání do reprezentace nebylo vůbec takovým úletem, za jaký bylo považováno. Zvlášť v mizérii, která zářijovou nominaci provázela.