Článek
Dauhá (od našeho zpravodaje) - „Strávil jsem v Kataru pět let. Každý den jsme měli kondiční cvičení, začínalo se pravidelně deset minut před pátou ráno. Než vyšlo slunce. Ministerstvo vnitra začalo s projektem přípravy speciální jednotky krátce po tom, co bylo Kataru přiděleno pořadatelství šampionátu. Příprava na bezpečnost šampionátu byla tedy maximální," tvrdí Píta.
Kromě tréninků kondice, během kterých jeho svěřenci polykali běžecké i silové dávky, se v terénu simulovaly kritické situace, které by mohly nastat. „Pamatuju si, že první rok jsme zkoušeli například napadení autobusu s hráči. Prováděly se veškeré eskorty, i na motorkách. Nacvičovala se třeba i demolice auta. Jenže nepřijela stará Fabia, ale nová audi A šestka. Kompletně ji zničili. Nebo rozmydlili dokonce autobus. V Kataru prostředky jsou," uvádí s úsměvem Píta.
Výcvik probíhal podle plánu, jen občas ho narušila nenadálá událost. Vojáci museli do terénu. „Přiletěla helikoptéra a kluci odletěli. To se mi ve Slavii nestane, aby mi během tréninku naskákali do vrtulníku," směje se Píta. Základna, na které pracoval, byla původně uprostřed Dauhá. Poté byla postavena nová, několikanásobně větší.
Milníkem příprav bylo mistrovství světa v házené před sedmi lety v Dauhá. Tehdy si vojáci i policisté všechno vyzkoušeli naostro. „Měl jsem tehdy na starosti český tým, všechno fungovalo. Katar je extrémně bezpečný, země si na tom zakládá. Nikdo tu nesmí nosit zbraň, také policie je v tomto omezená. Turnaj bude stoprocentně naprosto bezpečný. Jedinou výjimkou můžou být silnice. Místní jezdí divoce," podotýká 43letý kondiční kouč s tím, že pro Katařany bylo prioritou, aby návštěvníci šampionátu byli v co nejvyšší míře z arabských zemí.
Důvod? Zmenší se riziko výtržností, které umí rozpoutat evropští rowdies. Realita je v Dauhá taková, že se zatím neudál žádný vážnější problém s fanoušky. „Jsem přesvědčený, že turnaj proběhne v pohodě," tvrdí Píta, který na pětiletou štaci v Kataru rád vzpomíná.
Brazilští fanoušci v Kataru.
„Jezdili jsme s rodinou autem k moři půl hodinu za město. Bylo mělké, jeli jsme klidně pět set metrů do moře. Našli jsme malý ostrůvek, nechali jsme tam auto a vykoupali se. Nádhera," popisuje kouč. A jak snášel horké léto, kdy teploty v Kataru stoupají přes 50 stupňů?
„Na takové vedro si nejde moc zvyknout. Přijel jsem tenkrát do Kataru v listopadu, kdy bylo fajn. Vyzvedl mě místní člověk, v palubní desce měl vmáčklé otisky prstů. Ptal jsem se ho, jak se tam dostaly. To poznáte v létě, odpověděl. V létě se v Kataru ani nemůžete dotknout okýnka v autě, jinak se spálíte. Při mistrovství světa je ale počasí super," dodává Píta.
