Článek
Dauhá (od našeho zpravodaje) - V rozhovoru pro Právo a Sport.cz se zmiňuje o práci ve známé katarské fotbalové akademii Aspire, mluví o zdejším fotbale i o velkém přátelství s českým trenérem Milanem Máčalou.
Aspire je pojem. Jak se pracuje v akademii, která má nejšpičkovější vybavení?
Aspire je vlastně příprava pro reprezentaci. Například skvěle funguje vzdělávací program. Když jsem nastupoval, měl jsem možnost navštěvovat zdarma kurzy špičkových odborníků z oblasti fyzioterapie. Takové stojí tisíce riálů. Jezdil jsem i na kongresy, mohl jsem studovat sportovní medicínu, jak jsem chtěl. Akademie patří mezi nejlepší na světě.
Milan Máčala přebírá v Ománu jako první trenér řád za rozvoj sportu a kultury II. stupně.
Co do vybavení i kvality hřišť?
Celkově. Součástí Aspire je například i takzvaná reakční klec. Když ji pořizovali, měly klec jen tři kluby na světě. Jedná se o místnost zhruba patnáct na patnáct metrů. Hráč stojí uprostřed, z jednoho z rohů mu vylétne míč. Musí ho bleskově zpracovat a druhým dotekem kopnout do prostoru, který se na stěně rozsvítí.
Prošel jste v Aspire všemi mládežnickými kategoriemi?
Stalo se, že mě po několika letech požádali, abych pracoval současně u olympijského týmu a devatenáctky. Měl jsem kdysi možnost jít i do áčka. Jenže jsem si při squashi zle poranil koleno a musel na operaci. Místo mě šel kolega. Když jsem se zotavil, nabídli mi mužstvo pro olympiádu.
Hráči áčka i z olympiského výběru do jednoho působí v katarské lize. Jakou má úroveň?
Abych byl upřímný, ligu moc nesleduju. Jen když přestoupí známý hráč. Skamarádil jsem se například se slovenským reprezentantem Vlado Weissem. Natolik, že jsem kmotrem jeho dětí. Tenkrát měl za spoluhráče Nizozemce Sneijdera. Chodili ke mně na návštěvu, hodili jsme něco na gril a tak. Nebo jsme šli na večeři.
Jaký dojem na vás Sneijder udělal?
Já ho ale bral tak, že je světovým hráčem. Beru ho jako dobrého člověka, kamaráda.
Katarská liga bez těchto hvězd příliš netáhne, že?
Návštěvy jsou kolem dvou stovek. Pozor, někdy byl plný stadion. Na turnaji, kde hrál třeba Španěl Xavi. Někdy jsou ale na zápasech vlastně jenom pořadatelé. Neznamená to ale, že by Katařani neměli fotbal rádi. Naopak. Jsou jen zvyklí na pohodí. Na fotbal koukají spíš doma. Muži se sejdou v takzvaných majolees, což jsou budovy nebo klidně i menší haly vedle domu, kde mají přístup jenom muži. Tam společně koukají, jedí a hodnotí. Sledují všechno, tedy i katarskou ligu.
Máte blízko ještě k některé známé osobnosti, která působila v Kataru?
K trenérovi Milanu Máčalovi. Známe se přes dvacet let. Tykáme si, chodí ke mně na návštěvy, když je v Kataru. Seznámili jsem se v Kuvajtu, byť každý pracoval u jiného týmu. Milan měl kamarády, já byl součástí této komunity. Když jsme se v dalších letech setkávali na turnajích po světě, pořádali jsme slavnostní ceremoniál. Dali jsme si vínečko, pivečko.
Máčala má v Arábii velké jméno.
Pro Araby je Milan Mashallah.
Co to znamená?
Mashallah v arabštině znamená díky bohu. Když Milan někam přišel, lidi se k němu hrnuli a vykřikli: Mashallah. Slovo zní hodně podobně jako Máčala. Jak on si dělal legraci z nich, tak si zase Arabové dělali jemně srandu z něho. Milan měl ale ve vtípcích nad nimi navrch. Jeho poznávali lidé na ulicích po všech arabských zemích.
Žijete v Kataru 16 let. Jaký progres země za tuto dobu udělala?
Když jsem byl v Kataru poprvé, byla všude poušť. Třeba budova hotelu Sheraton stála osamocená, vedla k ní jediná cesta. Je neuvěřitelné, co dokázali. Vždycky jsem si myslel, že urbanizaci města lze změnit za jednu, dvě generace. Oni to zvládli za dvanáct let. Metro, mrakodrapy, obchodní centra, spousta dálnic. Nebo čtyřproudé silnice v Dauhá. Pamatuju, když v celém městě byly tři mosty a tři nadjezdy. Teď jsou jich stovky. Jedna z dálnic má šest pruhů, jedou po ní tři auta. Počítají s tím, že v budoucnu se využije.
Máte vizi, jak dlouho ještě v Kataru zůstanete?
Jsem nyní u třiadvacítky. Mají cíl kvalifikovat se na příští olympiádu. Pokud by se zadařilo, rád bych byl u toho. Pokud se nepostoupí, sbalím věci a vrátím se na Slovensko.
