Pět zápasů nehrál. Král vzpomíná, jak jeho sporťák naštval vedení

„Cítím, že mi španělská liga hodně sedla, stejně tak klub a tým. Postupem času mohu říct, že jsem udělal dobrý krok,“ hodnotí Král dosavadní průběh sezony, kdy se stal pro Espaňol až nepostradatelným hráčem. Začátkem února byl mimo jiné u domácí výhry 1:0 nad Realem Madrid. „Určitě jde o jeden z nejsilnějších momentů. Vedle toho i remíza 0:0 na Atlétiku. Máme před sebou ale hodně práce, abychom se udrželi.“

Je to trochu zvláštní srovnání. V Česku by se asi někam pokračovalo, minimálně aspoň v kabině. Teď jsme si všichni společně zašli v týdnu na večeři, taková menší oslava. Už máme rodiny a není jednoduché se utrhnout. Navíc se hraje každý víkend a podobné velké výhry se rychle zapomínají. Člověk si na ně vzpomene spíše až s odstupem času.

La Liga je technická soutěž. Nejlepší hráči svými schopnosti vynikají nade všemi. Tím jsou odlišní. Pak jsou hráči jako například já, že technicky jsme schopni dostat se na průměr, ale přidáme nadstavbu třeba při hře bez míče, v soubojích, dynamice nebo vyvezení balonu. Jak říkáte, mimo první zápas sezony jsem zatím v lize střídal jen jednou v 90. minutě, když jsem měl žlutou kartu a bylo rozhodnuto. Jinak jsem odehrál sto procent.

Změnilo se rozestavení a jsem posunutý trochu výš. Hrajeme na dvě šestky a pak utvoříme takový čtverec. V televizní grafice není formace úplně dobře znázorněná a někdy to vypadá, že hraju křídlo nebo druhého útočníka. Mám od trenéra více volnosti, protože mi věří, že jsem na tom pohybově a fyzicky dobře. Mohu si běhat, kde chci, a hledat si balon. Vidí u mě i přidanou hodnotu v presinku a zkušenostech, které do týmu přináším.

Začne mi poslední rok smlouvy v Unionu a sám teď nevím, co bude. Stát se toho může hodně. Mým primárním cílem je, aby se Espaňol udržel, bez ohledu na to, jestli prodloužím. Tím, že nastupuji do všech zápasů, cítím za výsledky velkou zodpovědnost. V Schalke už jsem jednou sestup zažil a není to nic příjemného. Musí se domluvit kluby a pak já s nimi. Samozřejmě může do hry vstoupit ještě někdo jiný, mohu podepsat novou smlouvu v Unionu, u kterého věřím, že se v bundeslize zachrání. Opravdu aktuálně netuším, co se stane.

Pro mě je úplně skvělé, jaká angažmá jsem si zatím našel. Jsem mladý kluk, který rád cestuje a poznává nové věci. Je úžasné, jak se mi spojila kariéra s osobním životem. Vidím u spousty fotbalistů, že je strašně těžké trefit po přestupu ven správný klub a město tak, aby tam bylo bezpečno, hezky, aby navazovaly lety. Aby se člověk nenudil. Byl jsem v Praze, Moskvě, Londýně, Düsseldorfu, Berlíně a teď v Barceloně. V Evropě už moc lepších míst není, napadá mě možná Milán, Paříž, Istanbul nebo Monako. Už vím, co hledám, dokážeme si zařídit osobní i rodinný život tak, jak potřebujeme.

Klidně můžu angažmá zase vyměnit. Stěhování mě vůbec nestresuje, to už máme naučené. Samozřejmě je lepší být déle na jednom místě a Barcelona je na rodinný život ideální. Máme s manželkou malého desetiměsíčního syna, který vyrůstá u moře, což je na všechny alergie a nemoci dokonalé. K tomu hezké počasí nebo přímé spoje do Prahy. Trefil jsem skvělý klub, kde mě lidé mají rádi, trenér mi věří, takže si umím představit, že bych zůstal. Uvidíme, co bude v létě.

Zatím nijak zásadně ve smyslu, že by se mi například narušil program. S manželkou rádi cestujeme a zvládáme to i se synem. Na jednu stranu se mu logicky musíme trochu přizpůsobit, ale také on nám. Jasně, s dětmi je život někdy těžký, všichni rodiče to ví, ale my si chceme všechno užít. Jsme mladý pár, který má spoustu energie. Strávili jsme dovolenou v Ománu, takže syn už má za sebou i první dlouhý let. Byli jsme v Itálii, v Berlíně. Samozřejmě chodíme více na procházky, což je podél moře v Barceloně fajn. Ještě je malý na to, aby se mi zásadně ovlivnil program fotbalisty.

Jasně! Rodinné mám také, ale přizpůsobil jsem si ho tak, abych mohl tahat supersport. (smích) To byl od malička můj sen. Zbožňoval jsem auta a formule. Chodil jsem na výstavy, kupoval si časopisy, vystřihoval autíčka a lepil si je do alba. Do nějakých 15 let byl můj životní cíl koupit si hezké auto. Jsem rád, že se mi to splnilo relativně brzo, a vůbec mě to neopustilo. Jak přicházejí na scénu elektromobily, více si vážím benzínu!

Mám klubové auto, pak jedno v Česku, samozřejmě rodinné a supersport. A potažmo napůl motorku, kterou jsem kupoval tátovi. Nutno říct, že jsem zatím nijak zásadně neprodělal. První supersport jsem si koupil Lamborghini Huracán Performante, a když stouplo na ceně, prodal jsem ho. Když spočítám i servisy, byl jsem stále v lehkém plusu. Pak bylo štěstí, že jsem dostal kvótu na STO, což je docela vzácný huracán. Pokud bych ho chtěl teď prodat, byl bych zase v plusu.

Určitě bych to tak nenazýval, v první řadě jsem je chtěl. Auta jsou zároveň jedinou velkou věcí, kterou jsem si kdy koupil. Ostatní peníze jdou do jiných investic. Na Instagramu nebo veřejnosti to může působit, že utrácím za auta, ale když si člověk všechno spočítá, vůbec tomu tak není.

Bylo to vyostřenější ze strany vedoucího týmu, který byl bývalý hráč Schalke a znal mentalitu lidí. Doba se však posouvá, a co řešili lidé 15 let zpátky, je už trochu povolnější. Ano, bylo to téma, ale co jsem měl zprávy, fanoušci se za mě postavili. Byl jsem základní stavební kámen týmu, podával jsem dobré výkony, ale najednou z ničeho nic jsem pět zápasů nehrál.

Kulantně se to schovalo, že příčiny jsou jiné, ale spojil jsem si souvislosti. Pak se vyměnil trenér, já znovu naskočil a zase jsem odehrál všechno. Situace se rozmázla v médiích, lidé v Česku podobné věci milují, ale nebylo to tak velké, jak se psalo. Žádnou extra špatnou zkušenost nemám.

Vnímáme to, ale musíme být opatrní, co kde říkáme. V každé lize najdete tým, který je nějak nespokojený, není to jen Španělsko. Hráči musí mluvit kulantně a nechat to na klubech a oficiálních vyjádřeních. Je pro mě těžké o tom více mluvit.

Nemyslím si, že by Espaňol byl v zákulisí nějak silným týmem.

Určitě sleduji, obecně jde český fotbal nahoru. Dávají se do něj větší peníze a například tribuna Sever dělá díky choreografiím velmi dobré jméno. V pohárech pak fandím každému českému týmu. Když jsem hrál v Česku, Evropa je jedno z mála míst, kde se hráč může ukázat a pak jít ven. K tomu ještě reprezentace. Přeji všem, aby si to zkusili. Mnoho lidí je překvapených, že se s nimi nikdo z trenérů najednou moc nebaví. Je zázrak najít angažmá, které vám na první dobrou sedne. Konkurence je najednou větší.

Pokud nemáte přítelkyni, která jde s vámi, jste najednou sám v cizí zemi, v jiné kultuře, někdy bez znalosti jazyka. Málokdo to zvládne. Viděli jsme mnoho fotbalistů, kteří šli ven, ani ne do top klubů a lig, a měli problémy. Sám jsem si už prošel mnoho angažmá a je opravdu zvláštní pocit dorazit první den do klubu, kde nikoho neznáte.

Hráči podobné statistiky moc neřeší. Jasně, kdybych sbíral lepší čísla, budu možná ve větších týmech, ale i když je nemám, pořád se pohybuji v top pěti ligách. Jsem tam už čtvrtým pátým rokem a je vidět, že moje přidaná hodnota je jinde. Na druhou stranu, když už gól dám, je celkem důležitý. Trefa do sítě Realu Madrid v Lize mistrů. Když vsítil Union svou první historicky první branku v Lize mistrů proti Braze, připsal jsem si asistenci. Mám gól a přihrávku z duelu s Kosovem, kdy se pak postoupilo na Euro 2021.

Přesně. Třikrát jsem slavil, ale vždy jsem měl palec nebo rameno v ofsajdu. VAR mi moc nepřeje. (úsměv) Chci se zlepšovat, pořád je kam se posouvat, ale musím primárně dělat kvalitně to, kvůli čemu si mě kluby a trenéři vybírají. Zatím to jde tak dobře, že jsem momentálně v La Lize.

Jasně, zřejmě se na start kvalifikace o mistrovství světa podrží sestava z úspěšné Ligy národů. Dává to smysl a já čekám na šanci. S Gruzií v listopadu jsem ale podle mě obstál. Reprezentace je odměnou za výkony, jaké podáváte v klubu. Jsem zde strašně rád. Mám nějakých 43 zápasů v národním týmu, takže jsem ledově klidný. Už jsem zde odvedl nějakou práci, mám zkušenosti. V kariéře jsem už zažil doby, kdy jsem hrál sto procent minut, ale také časy, kdy to bylo pět procent. V první řadě mě těší angažmá v klubu, dobrá smlouva, a jak říkám, reprezentace je za odměnu.

Suka vůbec nevnímám jako konkurenta. Je to hlavně dobrý přítel a super kluk. Nemyslím, že je to buď on, nebo já. Vždyť kolik zápasů jsme spolu odehráli v klubu i reprezentaci? Možná s ním mám v nároďáku nejvíce minut a jsme na srazu jedni z nejlepších kamarádů.

Ubránil jsem se! Byla doba, kdy šikana už nebyla tak velká (smích), ale zároveň zkušenější kluci nové mladé hráče pořádně vycepovali. Dojížděl jsem z Prahy jedním autem s Davidem Vaněčkem, Honzou Krobem a Tomášem Grigarem. Já mezi nimi? To bylo šílené. Když jsme měli sraz na benzince, dorazil jsem radši o 20 minut dřív, aby na mě třeba nečekali. Čistil jsem všem kopačky, byla to pro mě dobrá výchova, prošel jsem si vším. A tím, že jsem dělal tyhle drobné věci, jsem se vyhnul stříhání. Starší kluci mě pak vzali hlavně díky výkonům, což je pro každého mladého hráče nejdůležitější, byť v dnešní době už se hierarchie v kabině tolik nerespektuje. Na Teplice vzpomínám jen v dobrém.

Jasně. Tým se sice hodně vyměnil, ale pořád tam je třeba Dan Trubač. Pozoruji, jak se jim daří. Šlo o angažmá, které mi otevřelo cestu do velkého fotbalu.

Nepřemýšlel jsem nad tím a ani jsem neměl důvod. Uvidíme časem, jestli mi to nevypadá. (smích)