Článek
Faro (od našeho zpravodaje) - Kliment přišel na hřiště v 62. minutě místo Patrika Schicka. Dostal se do několika slibných pozic, ale vždy mu něco scházelo. Už si říkal, že na první reprezentační branku bude čekat dál. Na konci nastaveného času však trknul hlavou do míče po rohu Lukáše Provoda a mohl se radovat.
Tak už se vás nebude nikdo ptát, kdy dáte první reprezentační gól, že?
Vzpomněl jsem si na poslední tiskovku, kdy se mě na to někdo ptal. (úsměv) Konečně se to stalo. Takže úleva.
Jaké bylo naskočit do takového zápasu?
Vedli jsme 2:0, brzy jsme přidali třetí gól. Zápas byl už ke konci uvolněný, spíš už jsme honili branky, abychom jich dali co nejvíc, protože víme, že se to taky počítá. Měl jsem jednu šanci, pak mi chyběl kousek na přihrávku Proviho (Lukáše Provoda). Říkal jsem si, že gól asi opravdu nedám. Při posledním rohu mě však Provi dobře našel a zapadlo to tam.
Je to odměna po rychlém návratu po zranění?
Věci jako reprezentace nebo vidina, že bych v ní mohl dát gól, mě hnaly strašně dopředu. Pomohlo mi to při rekonvalescenci. Dělal jsem úplně všechno, jezdil jsem na injekce, k fyzioterapeutům. Dělal jsem maximum, abych nic nezanedbal a nepodcenil. Musím v tom pokračovat, pořád se hlídat a pracovat na sobě.
Reprezentační gól jste měl v hlavě dlouho?
Už když jsem přišel do Sigmy, někdo se mě na to ptal. Tenkrát jsem říkal, že ten gól v hlavě mám, ale reprezentace byla v tu dobu strašně daleko. Tuhle sezonu se mi však plní spoustu snů, které jsem měl v hlavě dlouho.
Jaká je další meta?
Nevím, uvidíme. (úsměv) Hraji o krále střelců, na to se taky soustředím. Chci však i týmový úspěch v reprezentaci a Olomouci. Kdybychom se s ní udrželi v šestce, bylo by to super.
