Kdo je kdo v týmu mistrů světa: Messiho bodyguard, Superman podle Guardioly i „vajíčko“

Emiliano Martínez (30 let, Aston Villa)

Kdo ho pořádně znal, když z Arsenalu neustále kočoval po hostováních? Po přestupu do Aston Villy získal jistotu. V Kataru zářil. Zaskvěl se ve čtvrtfinálovém penaltovém rozstřelu proti Nizozemsku, ve finále vytáhl fantastický zákrok proti Kolu Muanimu úplně na konci prodloužení. A pak pomohl k titulu i v rozstřelu.

Franco Armani (36, River Plate)

Veterán, jistota pro všechny případy. Když ve třiadvaceti dorazil do kolumbijského Atlétika Nacional, říkal, že ho nikdo nezná ani v Argentině. Prošel si těžkým zraněním kolena, ale pak se jeho kariéra obrátila, z jihoamerických soutěží má řadu trofejí, a teď je zlatým náhradníkem.

Gerónimo Rulli (30, Villarreal)

Před rokem byl při nominaci pro nakonec zlatou Copu Américu vynechán, do Kataru už jel. Byl pojistkou, do brány se přes Martíneze nedostal. Nejúžasnější moment kariéry zažil minulý rok ve finále Evropské ligy proti Manchesteru United, když v jedenácté sérii penaltového rozstřelu skóroval a následně vychytal kolegu Davida de Geu. Villarreal mohl slavit.

Gonzalo Montiel (25, Sevilla)

Ve finále naskočil do prodloužení a svezl se po horské dráze emocí. Pár minut před koncem ho trefil míč do ruky a Mbappé z penalty vyrovnal na 3:3. V rozstřelu pak ale stvrdil argentinský triumf. Je tvrďák, loňské vítězné finále na Copě Américe proti Brazílii dohrával se zkrvavenými stulpnami.

Nahuel Molina (24, Atlético Madrid)

Oslavám by mohl šéfovat. Na sociálních sítích se objevilo video, na němž v kabině po finále skočil po hlavě do popelnice. Pracovitý krajní bek prožívá rychlé vzestupy, v Evropě hraje lehce přes dva roky, v reprezentaci byl poprvé loni, a hned se stal mistrem Jižní Ameriky.

Cristian Romero (24, Tottenham)

Před pěti lety ztrácel motivaci, v argentinském Belgranu nešel jeho progres tak, jak si představoval. Příležitost v italském Janově vše změnila a Tottenham za něj v létě vyplatil Atalantě Bergamo přes miliardu korun. Na mistrovství světa patřil důrazný obránce většinou do základní sestavy.

Nicolás Otamendi (34, Benfica Lisabon)

Držák, skála, řídící prvek argentinské defenzivy. Svou robustní postavu umí v soubojích uplatnit. Ostatně v mládí se věnoval i boxu. Když hrál v Manchesteru City, jeho trenér Pep Guardiola o něm řekl, že je Superman. Na šampionátu v Kataru odehrál všechny minuty.

Lisandro Martínez (24, Manchester United)

Celou kariéru slýchá, že stoper s výškou 175 centimetrů nemůže být top. Tyhle poznámky padají i v Anglii, když hraje slušně v Manchesteru United. Motivuje ho to stejně jako vzpomínky na dětství, kdy si nemohl koupit boty. S takovými myšlenkami chodí na hřiště. I přes solidní formu patřil v Kataru spíš mezi náhradníky.

Juan Foyth (24, Villarreal)

Zahrál si jen pět minut v semifinále proti Chorvatům. Kouč Scaloni mu už před čtyřmi lety věštil, že je budoucností národního týmu. Zatím tak důležitým obráncem není, ale v Evropě už se otrkal a připravil na velké výzvy.

Nicolás Tagliafico (30, Lyon)

Přirozený lídr. Když Messi chyběl argentinské reprezentaci, byl jejím kapitánem právě on. Je chválený za svou předvídavost, za to, že ví, kde má na hřišti být. V minulosti o něj byl zájem v Barceloně i Premier League, ale nakonec se přesunul z Ajaxu do Lyonu. Když v Kataru nastoupil, působil spolehlivě.

Marcos Acuňa (31, Sevilla)

Když se v mládí pokoušel prosadit, často slýchal odmítnutí. Tahle zkušenost ho zocelila. Kvůli častým nárazům do hlavy při hře, dostal přezdívku „vajíčko". Na šampionátu se dělil o čas s Tagliaficem, ukazoval svou dynamiku a odhodlání.

Germán Pezzella (31, Betis Sevilla)

Když před více než pěti lety poprvé dorazil na sraz národního týmu, muž z ochranky se ho ptal, jestli se nespletl. Takovou otázku už neuslyší. Platí za přirozeného vůdce, ve Fiorentině dělal kapitána. V Kataru byl vždy připraven, třikrát si zahrál.

Enzo Fernández (21, Benfica Lisabon)

Výborně se pohybuje, předvídá, zasahuje v obraně, rozdává přihrávky, řídí hru. Roste ve skvělého a komplexního záložníka, na šampionátu v Kataru byl vyhlášen nejlepším mladým hráčem. Zkušený portugalský trenér José Peseiro řekl, že mu připomíná Zinédina Zidana.

Rodrigo De Paul (28, Atlético Madrid)

Argentinský sportovní deník Olé o něm po finále napsal: „Obrovský šampion, velitel celého našeho šílenství." Trefně vystihl jeho roli. Lídr, který dřel, tmelil tým, neuhnul z jediného souboje. Chrání ostatní, také se mu říká „Messiho bodyguard".

Exequiel Palacios (24, Leverkusen)

Do šlapající zálohy, která dodávala servis Messimu, se složitě prokousával. Však sám před mundialem sebevědomě prohlásil, že Argentina má nejlepší hráče na světě. Zahrál si třikrát. „Je nejvíce Scalonim ve Scalonetě," vyjádřil až básnicky kouč Scaloni, jak právě on zapadá do jeho představ.

Alejandro Gómez (34, Sevilla)

Říká se mu „Papu". Ať ho strčíte v ofenzivě na jakoukoliv pozici, obstojí. Má v sobě vytrvalost i lídrovství. Je svérázný. Takhle před turnajem odpověděl na otázku, co by dělal v případě titulu: „Mým snem je skočit z balkónu Casa Rosady (sídlo argentinského prezidenta) mezi lidi." Přání si může splnit.

Alexis Mac Allister (23, Brighton)

Symbol argentinského vzestupu na šampionátu. První zápas se Saúdskou Arábií proseděl borec s irskými a skotskými kořeny na lavičce, pak už byl stálým členem základní sestavy. Spojoval zálohu a útok, pokryl velký prostor. Ve finále nahrál Di Maríovi na gól. Velký objev mistrovství.

Leandro Paredes (28, Juventus)

Docela horká hlava, s ničím se nepáře. Do finále vletěl tak, že ostře fauloval Camavingu. Dostal žlutou kartu. Ve čtvrtfinále proti Nizozemsku vydráždil soupeře, když po tvrdém faulu napálil míč na jejich lavičku, viděl žlutou. Má dobrou rozehrávku i přehled.

Guido Rodríguez (28, Betis Sevilla)

Když se šéf argentinské lavičky odhodlal ke změnám po překvapivé porážce se Saúdskou Arábií na úvod mundialu, napasoval ho do sestavy proti Mexiku. Na hřišti vydržel necelou hodinu, pak už si nezahrál. V Betisu plní ale roli defenzivního záložníka svědomitě, panoval o něj zájem v Premier League.

Ángel Di María (34, Juventus)

Nesl v sobě krušnou vzpomínku, že finále mistrovství světa před osmi lety nehrál. Potýkal se se zdravotními problémy a Real Madrid, kde tehdy působil, zatlačil na argentinskou reprezentaci. I v Kataru měl potíže, proti Polsku střídal kvůli zranění stehna. Pak hrál jen pár minut proti Nizozemsku, ve finále ale zářil. Vybojoval penaltu, druhý gól dal. Nakonec i on napsal krásný příběh a dočkal se zlaté náplasti na staré rány.

Thiago Almada (21, Atlanta United)

Po zranění Joaquína Correy se dostal do týmu pět dní před zápasem proti Saúdské Arábii. Na šampionátu v Kataru si zahrál osm minut v posledním utkání ve skupině proti Polsku. „Zaslouží si tu být. Pracujeme s ním i s ohledem na budoucnost," řekl o něm kouč Scaloni.

Paulo Dybala (29, AS Řím)

Drtivou většinu turnaje fandil šikovný driblér z lavičky. Překvapivě? Asi ne. Trenér Scaloni sázel na jiné, navíc Dybala si v říjnu přivodil svalové zranění a měsíc nehrál. Těžko říct, v jaké byl kondici. Nicméně svým dílem přispěl, ve finále střídal úplně na konci prodloužení, aby šel na penaltu. Tu v rozstřelu proměnil.

Lionel Messi (35, Paris St. Germain)

Je potřeba vůbec něco psát? Splnil si sen a také misi, jejíž naplnění po něm žádala celá Argentina. Ta ho teď má za Boha. Už má světový titul jako Diego Maradona nebo Mario Kempes. Na šampionátu v Kataru hrál skvěle, dal sedm gólů, podřídil se týmu a dělal rozdíl.

Lautaro Martínez (25, Inter Milán)

Začínal v základní sestavě, ale vypadl z ní. Nebylo mu přáno skórovat, třeba finále mohl nějakou brankou za dvacet minut, které na hřišti pobyl, rozčísnout. Šance měl. Proměnil ale vítěznou penaltu ve čtvrtfinále proti Nizozemcům. To ukazuje na jeho sebevědomí. Tryská z něj zarputilost a divokost. A zastal se ho i Messi. „Je pro nás moc důležitý," řekl o něm.

Julián Álvarez (22, Manchester City)

To je síla, když v Manchesteru City doplní vrstevníka Erlinga Haalanda. Kouč Guardiola piplá útočné duo s mimořádným potenciálem. Álvarez je podobně vysoký jako Messi, ale také ho na hřišti nepřehlédnete. Je pořád v pohybu. V základní skupině nastoupil s Polskem, pak už v ní zůstal. To byl povedený a prozíravý tah kouče Scaloniho.

Ángel Correa (27, Atlético Madrid)

Do nominaci se dostal dodatečně poté, co kvůli zranění vypadl Nicolás González. Zahrál si pět minut v semifinále proti Chorvatsku. Život se s ním nemazlí, brzy přišel o otce, a když šel v devatenácti z Argentiny do Atlétika Madrid, našly mu při prohlídce nádor na srdci. Dlouhé měsíce nehrál. Teď je světovým šampionem.