Článek
„Naprosto geniálně funguje v Kataru doprava pro novináře. Shuttle nás doveze z centrálního tiskového střediska na všechny stadiony, na předzápasové tréninky a zpět. A to samé se týká i ubytování. Pořadatelé situovali novináře do čtvrti Al Sadd, vytvořili tam čtyři zastávky. Shuttle postupně všechny objede a nabere směr tiskové centrum.
Na portálu FIFA je jízdní řád, který řidiči dodržují. Někdy je samozřejmě potřeba dopravit se někam rychle, takže občas musím využít taxi. Ale jinak na shuttle nedám dopustit. Když dorazím s kolegy v jednu v noci ze zápasu do tiskového centra, je příjemné vědět, že tam čeká autobus, který nás doveze domů. Štrádovat v jednu v noci kilometr na metro, strávit v něm následně 25 minut a potom ještě půl kilometrů pěšky do apartmánu? Ne to by se mi vůbec nechtělo.
Shuttle jsou i místem, kde se, aniž bych chtěl, dozvím spoustu zajímavých informací. Třeba, že reportérovi BBC málem ujel poslední shuttle do hotelu nebo že sprint ekvádorské reportérky z tiskového centra do autobusu, jehož cílem byl stadion Ahmad Bin Ali, kde se ve středu večer hrál duel Belgie s Kanadou, byl jejím životním výkonem.
Jedna z cest měla i zajímavý konec. Když jsme se blížili k parkovišti pro média u stadionu, zaslechl jsem hlas podobný chrápání. Kouknu přes uličku, a opravdu, pán v letech, jehož nizozemský původ prozradila na krku zavěšená akreditace, má zapíchnuté čelo v sedačce před ním. A nahlas spí.
Vůbec mu nevadilo, že pár sedadel za ním měl zřejmě vstup do rádia reportér z Brazílie, který nezapřel jihoamerický temperament. Když shuttle zastavil a začal se vyprazdňovat, unavený žurnalista spal spokojeně dál. Docela bych se vsadil, že zápas prospal."
