Článek
Ale pozor, cokoliv vytýkat těm z řad čtvrtfinalistů, kteří se zaměřili na spíše organizovanou defenzivu, skoro zavání rouháním. Poctiví Maročané například silné Portugalce v první půli chvilkami přehrávali a věhlasnějšího soupeře vyřadili, stejně jako Chorvatsko Brazílii i přes jednu jedinou střelu na branku. Podobně houževnatí Nizozemci po infarktovém srovnání v nastavení druhého dějství vypadli s Argentinou až kvůli nezvládnuté penaltové loterii. Neutrální divák, vyhledávající atraktivní hru, si ale jednoduše nejvíce užil až poslední duel mezi dvěma tradičními fotbalovými velmocemi, z něhož odešli šťastnější Francouzi.
Střetnutí Anglie s Francií totiž narozdíl od ostatních čtvrtfinále nebavilo jen v určitých fázích, ale od samého začátku až do závěrečného hvizdu. Nebyla nouze o parádní zákroky gólmanů, individuální průniky, překvapivé střely z dálky či emocemi nabité momenty na obou stranách. A přesně kvůli takovým utkáním fotbaloví fanoušci na každý mundial napjatě a nedočkavě čtyři (v letošním případě dokonce čtyři a půl) roky čekají.
Skoro až mementem je fakt, že Angličanům se opět stal osudným prokletý penaltový puntík, tak jako již v historii nespočetněkrát. Tentokráte sice ne až v rozstřelu, ale kvůli tomu, že jindy spolehlivý kapitán Harry Kane neudržel nervy na uzdě a v závěrečné desetiminutovce z pokutového kopu vysoko přestřelil.
„Náš výkon si zasloužil více, ale rozhodují góly. Hráči dnes na place nechali všechno," smutnil po vyřazení trenér Anglie Gareth Southgate. S jeho slovy se nedá než souhlasit. Albion šel za postupem stejně neohroženě jako Francouzi a zápasu by asi slušelo prodloužení. Po celou dobu sledování posledního čtvrtfinálového duelu se ale každopádně pořádně bavil celý fotbalový svět, což je přesně ten důvod, proč je kopaná nejpopulárnějším sportem vůbec, a každý světový šampionát, i přes značné kontroverze ve vedení jeho mateřské organizace FIFA, opravdovým svátkem.