Článek
Není toho mnoho. Vlastně minimum. Souhlasím s názorem, který se stal klišé, že fotbalový svět se neustále vyrovnává. Nicméně je v něm pořád mnoho týmů, které z mnoha důvodů – klimatické podmínky, směšně nízká populace atd. – nikdy nemůžou být mistry světa nebo šampiony svých kontinentů. Respektive, na závěrečný turnaj se ani nemohou dostat.
Se vší úctou, mezi tato mužstva patří také Faerské ostrovy. Území mezi Islandem a Norskem, které obývá 55 tisíc lidí. Navíc jejich reprezentace přiletěla do Česka bez trojice ofenzivních opor. Přesto byla blízko senzaci. Toliko rám, ve kterém se duel s Faeřany odehrával.
„Výkon nebyl ideální, ale vyhráli jsme. Tři body jsou priorita,“ uvedl trenér Ivan Hašek. Dění na hradeckém trávníku vystihl krátce a výstižně. Žádná hitparáda v podání jeho týmu se opravdu nekonala. Na druhou stranu, ke třem povinným bodům zase nedošel úplně náhodně.
V 70. minutě mohli Češi vést o dva tři góly. Šance si vytvářeli. Jenže s nimi, až na Schicka, nakládali špatně. Je ale také pravda, že je zkraje zápasu zachránil od pohromy brankář Matěj Kovář, kdy se na něj po nedorozumění v obraně hnal útočník Sörensen.
Zápasy proti outsiderům, trpaslíkům jsou pochopitelně ošidné. Čeká se jen výhra. Jenže pokud kvalitativně horší soupeř cítí šanci, tak kouše, štípe, bojuje na hranici možností. Není jednoduché ho skolit. Stačí si jen vzpomenout; tato utkání tuze „miloval“ legendární trenér Karel Brückner. Ten přitom měl, na rozdíl od Haška, k dispozici spoustu kreativních hráčů. Zkrátka disponoval vícero fotbalisty.
Statistika zápasu Česko – Faerské ostrovy
O dlouhodobém problému tuzemského fotbalu se však ví, nemá smysl nad ním vzdychat. Na úkor kreativců vyrábí silové hráče, bojovníky, vytrvalce. Takže není náhoda, že národní tým například dostane čtyřku v Gruzii nebo na Euru skončí poslední ve skupině. Není tedy ani zcela namístě přílišný údiv nad nervy s Faerskými ostrovy.
Naštěstí se v plné formě vrátil do reprezentace borec, který se v první polovině podzimu kvůli zranění trápil. Bylo rozumné, že po zářijovém srazu další dva vynechal. Ani jedné straně by jeho přítomnost nepomohla.
Po doléčení bolístek se v Leverkusenu fantasticky rozehrál, začal zase sypat góly. Pohodu si, díky bohu, přenesl i do reprezentace. Patrik Schick. Pokud je fit, je evropskou extratřídou. Sobotní zápas v hradecké aréně lze vlastně shrnout do jedné věty: Díky, pane Schicku.
