Hlavní obsah

Žádné Valónsko či Flandry, jsme Belgičané, přijali Rudí ďáblové, co jejich španělský trenér chtěl. I proto jsou silní

Rostov na Donu

Buráceli jako řeka, co se valí Rostovem. Co řeka, Don jen tiše hučí, zatímco Belgičané řvali, až se hladina čeřila a zvedala. „We Are Belgium,“ povykovali fanoušci v přesvědčení, že jejich Rudí ďáblové zašlapou večer Japonce do země. Žádné Belgie. Vůbec ne Belgique. A už teprve ne Belgien. Nikoli vlámština, francouzština nebo snad němčina, ale angličtina je spojuje. Fanoušky, reprezentační mužstvo také.

Foto: Fabrizio Bensch, Reuters

Fotbalisté Belgie zdraví fanoušky po výhře nad Anglií.

Článek
Fotogalerie

Věštili mu problémy. Pochybovali, že právě on belgickou reprezentaci sjednotí. Nevěřili, že by právě španělský kouč Roberto Martínez stvořil tým z hráčů, pro jejichž část je rodným jazykem vlámština, pro další francouzština a pro jiné holandština či dokonce němčina.

„Naráželi a potýkali se s tím všichni před ním," připomínal někdejší reprezentační kapitán i trenér Marc Wilmots, jak těžké je stvořit z multikulturního kádru hráčů s několika mateřskými jazyky mužstvo, které bude jednotné a půjde za svým cílem bez ohledu na to, odkud kdo pochází a jak mluví.

A to všechno předhazovali jemu, který vyrostl v Katalánsku a poznal, co jazyková vyhraněnost představuje a může znamenat.

"Jsem neutrál," tvrdil Martínez už když se před dvěma lety ujímal belgické zlaté generace.

"Mluvím jazykem fotbalu a jsem povznesen nad to, jestli někdo pochází z Flander nebo Valónska, protože posuzuji hráče jako fotbalistu. Je jedno, zda De Bruyne je z Flander a Hazazd z Valónska," opakoval už několikrát během ruského šampionátu.

Před osmifinálovou partií zase.

"Dělám svou práci a nemám čas pitvat a zkoumat všelijaké rozmanitosti a nuance v belgické kultuře a jazykových odlišnostech. Řídím se mluvou a potřebami fotbalu," vysvětloval, proč se mu podařilo fotbalové Rudé ďábly sjednotit natolik, že se z nich stal už po zápasech ve skupině jeden z velkých favoritů mistrovství.

Za ním na tabuli patřící sponzorovi reprezentačního týmu, pivovaru AB InBev, se vyjímala tři slova. Samo sebou v angličtině.

We Are Belgium.

"Jsme Belgičané," tvrdí Axel Witsel, který prošel Lutychem, lisabonskou Benfikou, petrohradským Zenitem a teď si vydělává v Číně, že přijali trenérovu pravdu.

A angličtinu také. Řeč, jíž se domlouvají na trénincích i při zápasech. U snídaně a oběda také.

Tak to přece trenér chtěl.

A to ještě v Brazílii na mistrovství světa 2014 pořádal tiskový mluvčí národního týmu oddělená setkání s hráči mluvícími vlámsky a sóly pro ty hovořící francouzsky.

V Rusku nic takového.

A to přitom kapitán mužstva Vincent Company mluví pěti jazyky. A útočník Romelu Lukaku, player s konžskými kořeny narozený v Antverpách, plynule dokonce šesti.

„Začnu větu ve francouzštině, dokončím ji v holandštině a mezi to hodím několik slov španělsky nebo portugalsky. Ale jsem Belgičan. Všichni jsme Belgičané," ujišťuje Lukaku, že v mužstvu panuje jednota, z níž pramení jeho síla.

Jazyková rozmanitost jde stranou.

Ostatně, i fanoušci pochodující do rostovské arény zpívali svůj chorál v angličtině.

We Are Belgium.

Související témata: