Tak za čtyři roky v prosinci na písku, smáli se Francouzi, když si v Moskvě prohlédli, co je v Kataru čeká

V nedělním moskevském popoledni bylo prostě znát, že se o Světový pohár utkají Evropané. Tisíce Chorvatů v červenobílých šachovnicích dresech s rukou přimáčknutou k srdci se raději povalovaly a posedávaly v blahodárném stínu na trávníku v Lužnikách, popíjely a čekaly na duel s velkým D.

Zdeněk Pavlis

Fanoušci Les Blues také, i když pár stovek jich ke Kremlu přece jen vyrazilo. Aby se zvěčnili před chámem Vasila Blaženého a na pódiu na Rudém náměstí zkusili, zda stejně jako Griezmann, Pogba či Mbappé dokážou dát gól. Neměli sice proti sobě mezi tyčemi Subašiče, ale i robota v bráně bylo těžké přelstít. Natož pak překonat v tvrdosti střely jistého senegalského fanouška, který vypálil takovou ránu, že nejspíš zůstane šampionátovým rekordmanem. A že se našly tisíce těch, co ho chtěli trumfnout. I davy Rusů to v neděli před finále zkoušely, jenže marně.

Moskva však před finálovou partií nabízela i jiná lákadla než fotbálek na umělé trávě přímo na Rudém náměstí nebo všelijaké simulátory, na nichž si mohli fanoušci vyzkoušet svůj kumšt.

Zdeněk Pavlis

Nebo spíš je nabízel Katar, který bude hostit mistrovství světa za čtyři roky.

V Gorky Parku na nábřeží řeky Moskvy se v pavilónu s bránou, jíž jako by se vcházelo do pohádek z tisíce a jedné noci, rozezněla arabská hudba a písně, obchodníci rozprostřeli súk, kde jako na každém správném arabském tržišti měli nejrůznější proklatě sladké laskominy, exotické koření i všelijaké rukodělné výrobky. I sokoli, pro emíry a katarské šejky ptáci ze všech nejušlechtilejší, se na panující mumraj dívali. Na fotbal, který kousek opodál na umělé trávě zkoušeli kluci i dívky, rovněž. Tedy když jim zrovna sejmuli kožené klapky z očí...

Jen muezíni tady k pravidelné modlitbě nesvolávali, zato hostestky zvali zástupy fanoušků dovnitř. To aby se na vlastní oči přesvědčili, jaký skvělý šampionát je za čtyři roky v Kataru čeká.

A to přesto, že se bude hrát až na konci roku a v zemi písku k tomu. Jenže také v zemí s nepředstavitelnými zásobami ropy a zemního plynu, pro kterou není nic nemožné.

„Poznáte naši zemi i kulturu arabského světa. A navíc půjde o výjimečné mistrovství, protože na rozdíl od minulých šampionátů se všechno odehraje na jednom místě, takže ani hráči, ani vy diváci nebudete muset nikam cestovat. I na olympijských hrách od sebe dělí jednotlivá sportoviště větší vzdálenosti než u nás osm stadiónů," ujal se mluvčí organizačního výboru Chálid ak Naama skupiny Francouzů a pár hodin před finále se jich vyptával, zda přijedou svým Les Bluues za čtyři roky v listopadu a prosinci pomáhat v Dauhá obhájit Světový pohár. Přitom představoval makety osmi arén v hlavním městě vzdálených od sebe maximálně 55 kilometrů a navzájem propojených linkami metra. „Na jednom stadionu do metra po skončení zápasu vejdete, za čtvrt hodiny vystoupíte u druhého, takže budete moci sledovat během dne třeba i dvě či tři utkání."

Dokonce i fanzóny, které vyrostou na břehu moře i třeba na písku přímo v poušti zmiňoval a pobaveně přitom sliboval, že v některých z nich se bude čepovat i alkohol.

Francouzi naladění vyřčeným proroctvím, že jejich Les Blues vpodvečer v Lužnikách ve finále proti Chorvatům vyhrají a v Kataru budou Světový pohár obhajovat, přikyvovali a ujišťovali, že u toho samo sebou budou.

I když se bude Dauhá hrát od 21. listopadu do 18. prosince 2022, jak v Moskvě potvrdil první muž světového fotbalu Gainni Infantino.

I když je čeká cestě do země písku, z níž má fotbalový svět pořád podivné mrazení.

Jenže neprovázela snad podobná nejistota a mrazivé očekávání i mistrovství světa v Rusku, po jehož skončení se hráči, trenéři, návštěvníci a fotbaloví funkcionáři samo sebou také shodli, že patřilo k těm vůbec nejlepším v historii?!