Článek
Překvapila vás nominace na dvojzápas s Německem a Severním Irskem?
Byl jsem šťastný, už když jsem se objevil mezi náhradníky. Skutečnost, že jsem přímo na srazu se nedá pocitově ani popsat. Mezi náhradníky byli i zkušenější borci, než jsem já. Tím spíš chci zabojovat o šanci, abych nastoupil.
Vám se v tomhle roce podařilo několik fotbalových kroků vzhůru...
To je pravda. Když jsem šel v zimě z Teplic do Slavie, spousta lidí říkala, že to je z mojí strany špatný krok. Jenže já vyhrál titul, zahrál jsem si na evropském šampionátu jednadvacítek, a v létě přestoupil do Kodaně. A teď jsem poprvé reprezentačním áčku. Pro mne to je skvělý rok. Před dvanácti měsíci by mě něco takového nenapadlo ani ve snu. Výhoda je, že většinu kluků tady znám z ligy nebo posledních dvou reprezentačních jednadvacítek, za které jsem hrál.
Na místo stopera tu jsou zkušený Marek Suchý, ale také Tomáš Kalas a další nováček David Hovorka. Cítíte šanci, že byste mohl proti Němcům nastoupit?
Na každém tréninku se snažím trenérovi dokázat, že jsem nepřijel do počtu.
Neroztřásla by se vám při debutu s mistry světa kolena?
Rozhodně ne. Byla by to obrovská výzva a ty mám rád. I kdyby se nám nedařilo, musíme jezdit po zadku. Když odevzdáme maximum, nikdo nám hlavu neutrhne.
Jak vám sedí německý fotbal?
Hrál jsem proti Němcům několikrát, hlavně za jednadvacítku. Jejich fotbal mi docela sedí. Co mi vadí je jedna jejich povahová vlastnost. Když vás kopnou, tak se vám smějí, když kopnete vy je, hrozně nadávají. Mají to v nátuře. Jinak s nimi problém nemám, i když na šampionátu jednadvacítek jsem se musel v některých chvílích hodně držet.
Co vám říkali spoluhráči v Kodani, že jste nominován na zápas s mistry světa?
Nejdřív se smáli, že takový debut by nechtěli. Naopak jsem říkal, že takový debut je nejlepší, protože si projdete peklem a nic horšího už vás potkat nemůže. Uvidíte, jestli můžete hrát proti nejlepším.
Čekáte, že s vámi mistři světa v Edenu roztočí pořádný kolotoč?
To je jasné, mají skvělé hráče a jsou nejlepší národní tým na světě. Vezměte si, že s béčkem áčka vyhráli Pohár konfederací FIFA a s béčkem jednadvacítky šampionát v Polsku. Nesmíme se z nich ale podělat. Budou víc držet míč, tlačit nás, ale my musíme jít do utkání s cílem bodovat.
Na co si jako obránce musíte dát největší pozor?
U Němců na všechno. Musíte zachytávat náběhy útočníků, protože když má třeba míč Kroos, nevíte, kam míč pošle a on ho dává do nohy, stejně jako Özil. Když útočníka nechytíte, jde sám na branku. Musíte také vyhrávat osobní souboje. A když udělají výjimečně chybu, musíte ji okamžitě využít.
V létě jste ze Slavie přišel do dánského velkoklubu FC Kodaň a hrajete pravidelně. Bylo hodně těžké se prosadit?
Dánská liga se hraje přibližně ve stejném tempu, jako ta naše. V tom problém nebyl. Kvalita je ale výrazně vyšší, především technické vybavení hráčů. Pro mne byla výhoda, že mě trenér Solbakken chtěl. Kromě jednoho poločasu jsem odehrál všech třináct zápasů za poslední dobu. Bohužel nám nevyšel úvod sezóny jak v domácí nejvyšší soutěži, tak ani v kvalifikaci Ligy mistrů. Vyřazení od Karabachu bylo obrovským zklamáním, byl to hratelný soupeř. Jsme pod obrovským tlakem. Přišli další hráči, i na mém postu vzrostla konkurence.
Jde vám dánština?
Vůbec! Strašně těžký jazyk. V klubu ale musí všichni mluvit anglicky, počínaje uklízečkami a konče hráči. Anglicky se domluvím i v obchodech či restauraci.
Je v klubu ještě patrná české stopa z doby, kdy tu v minulém desetiletí působili Zdeněk Pospěch a Libor Sionko?
Pořád a hodně! Třeba teď, když jsme hráli ligu, vysely na tribuně transparenty se jménem Zdeňka Pospěcha. Na něj se hodně vzpomíná.
Přemýšlíte o dalším kroku ještě výš?
Ještě jeden bych udělat chtěl, ale nemusí to být letos. Každého půl roku se někam stěhuji. Už mi to vadí... Kdyby to ale bylo do Itálie nebo Německa, tak bych to skousnul... To by byla radost. Ale v Kodani se opravdu cítím skvěle, takže na přestup nespěchám.
