Článek
„Trochu se obávám, že pokud zápas takto skončí, zažije Mexiko zemětřesení," prohlásil mexický prezident Enrique Nieto v přímém televizním vstupu o přestávce moskevského utkání, v němž mexická reprezentace vedla nad Německem 1:0.
„Teď ať se seismologové chystají. Zemětřesení může přijít, protože radost s námi budou sdílet všichni. Pětadvacet tisíc fanoušků, kteří se vydali přes oceán za námi do Ruska, stejně jako lidé v Mexiku. Tu radost si zasloužili," reagoval kolumbijský kouč ve službách mexické reprezentace, když mu po zápase prezidentova slova citovali.
Půl roku se na zahajovací duel mexické reprezentace na mistrovství světa chystal.
„Opravdu, šest měsíců jsem promýšlel a připravoval taktiku, která by měla na Němce platit," nepopřel, že přezdívky Profesor nebo také Analytik k němu sedí.
Dopracoval se k nim sám. Kroužkovanými bloky a pořadači, jichž má plnou pracovnu a ve kterých jsou kilometry poznámek z každého zápasu, který odkoučoval nebo viděl.
Tím, jak za svým snem šel, když musel v šestadvaceti po zranění ukončit aktivní kariéru. Nejdřív jako nelegální přistěhovalec do Spojených států, který si vydělával na stavbách a mytím nádobí po hospodách, jen aby mohl navštěvovat přednášky na Yaelově univerzitě ve státě Connecticut.
Pak jako student Mooresovy university v Liverpoolu, který prodal veškerý majetek, aby měl na cestu za moře a zaplacení školného, neboť byl dychtivý, co se v Anglii přednáší o sportu a fotbalu.
„Tehdy jsem si dokonce půjčoval žebřík od rodiny, která bydlela v blízkosti tréninkového centra Liverpoolu. Z něho jsem pak sledoval při práci RoyE Evanse a Gerarda Houlliera. Samozřejmě tajně," rozpovídal se kolumbijský kouč, když mu po moskevské výhře nad Němci připomněli jeho minulost, která začala rolí asistenta a kondičního trenéra v Manchesteru City a přes štace doma v Kolumbii, Spojených státech i Brazílii ho dovedla až k mexické reprezentaci.
Slavili do rána
„Nikde na světě není trenér národního mužstva pod tak silným tlakem jako v Mexiku," posteskl si Osorio před vstupem do šampionátu.
Teď už se tím trápit nemusí.
Porazil Němce a je národním hrdinou Mexika. Však také tisíce Mexičanů slavily, tančily a provolávaly jeho jméno v Lužnikách a moskevských ulicích až do pondělního rána.
„Potřebovali jsme Němce porazit, jestliže jsme chtěli pomýšlet na to, že se v Rusku dostaneme dál než na předchozích šampionátech. Skončit totiž ve skupině za nimi by nejspíš znamenalo narazit ve vyřazovací fázi na Brazilce," připomněl Osorio mexický osud završený na šesti mistrovstvích po sobě vždy v osmifinále.
A také svou motivaci tím zmiňoval.
Týdny a měsíce, kdy jako vědec zkoumal, analyzoval a rozebíral hru a slabiny Němců, kteří na loňském Konfederačním poháru i v sestavě plné náhradníků smetli jeho tým 4:1. S o to větší precizností připravil plán, jak je na šampionátu lapit do pasti a porazit je.
„Však také zatímco po gólu Lozana všichni propadli euforii, já se vrátil na lavičku pro své záznamy, kde jsem připraven taktický plán B. Pro případ, až povedeme," poklepával Osorio významně na tlustý blok v kroužkové vazbě skrývající jeho trenérská tajemství a moudra.
Ta by ho měla dovést k naplnění jeho dávného snu. Udělat z něho nejlepšího trenéra na světě.
I když pro Mexičany jím sedmapadesátiletý Juan Carlos Osorio už po nedělním slavném vítězství nad mistry světa je.
