Článek
Trenér Karel Jarolím po výhře nad Ázerbájdžánem
Antonín Barák, Jan Kopic a Michael Krmenčík po výhře v Ázerbájdžánu
„Dva góly jsem dal proti San Marinu, jeden v přípravném utkání Dánsku, tudíž trefy v Baku si cením ze všech nejvíce. Nejsem zase takový střelec," usmíval se i přes výjimečnou bilanci dvaadvacetiletý borec patřící Udine.
Do duelu v Ázerbájdžánu nastoupil na pozici podhrotového hráče. „Dlouho jsem se tomto postu nehrál, tak jsem se chviličku hledal. Když jsem měl pocit, že už dlouho nemám míč, stahoval jsem se pro něj docela hluboko. Ale snažil jsem se plnit pokyny a postupně se do utkání dostal," vypravoval Barák.
Vymyšlená penalta je motivovala
Nijak netajil, že po vyrovnávací brance domácích mu notně zatrnulo. „Ale současně jsem z mužstva cítil velkou sílu. Paradoxně nás penalta nařízená za vymyšlený faul motivovala. Cítili jsme křivdu a chtěli jsme strhnout vítězství na naši stranu," vysvětloval Barák, že sporný okamžik neměl na českou družinu negativní vliv.
Dobře přitom věděl, že výkon Jarolímova výběru měl k ideálu daleko. „Neodehrál jsem v kvalifikaci tolik zápasů, abych se pouštěl do hlubokého hodnocení. Ale stejně jako v předešlých duelech jsme zase promarnili velké množství příležitostí, jimiž jsme mohli soupeře srazit a udělat si zápas snadnější. A také jsme měli docela dost nevynucených ztrát. V závěru nás pak soupeř dorážel a ukázal kvalitu, což se na projevu rovněž odrazilo," krčil rameny Barák po nejtěsnějším triumfu.
