Nechceme čekat dalších dvacet let. A čekat nebudeme, přísahal fanouškům anglický kapitán Kane

Pak ty desetitisíce anglických příznivců, co v ochozech stále ještě zůstaly a rozdýchávaly nenaplněné naděje, zkoprněly.

Harry Kane zavelel a všichni hráči šli za ním. Pickford. Stones. Maguire, Rashford...

Mrtví, nohy ztvrdlé, těla rozbolavělá a duše ještě víc, přesto se jeden za druhým vydali k tribuně s ostrovními fanoušky, aby jim poděkovali a zatleskali. Trenér Southgate také.

„Vzpomínáte, kdy jste něco podobného naposledy zažili?" vzrušeně vykládal do mikrofonu BBC někdejší střelec Aston Villy Dion Dublin. „Jakmile anglická reprezentace zápas dohrála, okamžitě zmizela v šatně. Tihle kluci jsou jiní. Léta jsem něco podobného nezažil."

Ti kluci ale nejen děkovali a tleskali, ale někteří se i uklonili.

„Chtěli jsme skončit vysoko. Dokonce úplně nejvýš," přiznával zlomeným hlasem Harry Kane. „Nejsme ale ještě hotovým mužstvem, což nám poslední dva zápasy ukázaly," netajil, že ani ve středu v Moskvě na Chorvaty, ani v sobotu v Petrohradě na Belgičany neměli.

„Ale stále se zlepšujeme, což i tohle utkání ukázalo. Prohráli jsme, ale nemohli jsme proti tak výbornému mužstvu, jaký Belgie má, ze sebe dostat víc. Dali jsme do zápasu všechno," ujišťoval kapitán Albionu a ostrovní fanoušci mu tleskali.

Ta slova zněla upřímně a oni mu věřili. Stejně jako věřili a byli pyšní na všechny své hráče, i když ani po 52 letech medaili na Ostrovy nedovezou.

„Nechceme čekat dalších dvacet let, než se zase dostaneme do semifinále a budeme opět hrát velké zápasy, jako tady v Rusku. Udělali jsme obrovský pokrok, ale budeme ještě lepší. Musíme být ještě lepší. Určitě to přijde," přísahal před bouřící tribunou i potom při odchodu ze hřiště.

Odcházel z něho s vědomím, že alespoň jednu poctu si z Ruska nejspíš odveze. Zlatou kopačku pro nejlepšího střelce šampionátu má dosah.

V zápase o třetí místo branku nedal, předtím se netrefil v semifinále ani ve čtvrtfinále, ale šest gólů na kontě má.

Nikdo z čtyřgólových konkurentů už ho ohrozit nemůže, protože jejich mužstva už na mistrovství dohrála, Francouzi Griezmann a Mbappé by museli ve finále nastřílet hattrick, aby se mu alespoň vyrovnali.

„Někdy to jde samo od sebe, jindy ne," povzdechl si Kane nad tím, že k šesti trefám nepřidal další a mužstvu nepomohl. „Ale když Zlatou kopačku nakonec vyhraju, budu na ni velice pyšný. Stejně jako jsem pyšný na celý náš tým, který může opouštět šampionát s hlavami vysoko nahoře."