Článek
Přijel do Ruska, aby odčinil staré hříchy. Nikoli snad své - nebo spíš nikoli jen své, ale argentinské. Ze světových šampionátů, na nichž se třikrát po sobě stali prokletím jeho země Němci.
Na dvou mistrovstvích ve čtvrtfinále, před čtyřmi lety v Brazílii ve finále. Však tam na slavném Maracaná Messi hned po dekorování strhnul stříbrnou placku z krku a nemínil se k ní hlásit.
Byla mu málo.
Jeho Argentině také.
Stejně tak měl dost už nekončící marnosti, kterou tým pod jeho vedením vytrvale prožívá na Copa America. Vždyť jihoamerický šampionát už patnáct let nevyhrál.
A to má za kapitána jeho.Messiho. Fotbalového génia a spasitele.
Argentinec Lionel Messi neproměňuje penaltu proti Islandu.
Ricardo Mazalan
„Jenže jen barcelonského," vyčítali mu argentinští fanoušci po světových šampionátech v Brazílii, Jižní Africe a koneckonců i Německu, stejně jako po finálových turnajích Copa America bez ohledu na to, zda je hostily Spojené státy, Chile, Venezuela, Peru nebo jejich Argentina.
Messi tam svým fotbalovým kumštem jejich zemi nevykoupil.
Teď dorazil do Ruska, aby všechny staré hříchy napravil. Za sebe, za spoluhráče, za celou reprezentaci, kterou taková léta táhne a nikdy s ní opravdový úspěch neslavil.
I proto několikrát avizoval, že raději skončí. Že tíhu na sebe naloženou neunese. Že povinnost dovést Argentinu na nejvyšší piedestal je i nad jeho síly.
Přesto je na šampionátu zase. Už na čtvrtém, na němž Argentinu reprezentuje.
V jednatřiceti jako Messi spasitel. Jako Messi vykupitel malovaný i na kusy prostěradla, které vlály v ochozech moskevského Spartaku a měly připomínat, že zkušený a Evropou zocelený argentinský fotbalový bůh to svede.
Když v sobotním popoledni přijížděl se spoluhráči na stadión v autokaru pomalovaném nápisem Společně za snem, měl před očima obrovitou sochu římského otroka Spartaka.
Bylo na něm, aby se jeho příběhem inspiroval.
Obrovitá socha otroka a gladiátora Spartaka před vjezdem na moskevský stadión.
Zdeněk Pavlis
Aby v zahajovacím šampionátovém duelu proti debutujícímu Islandu načal argentinskou vzpouru proti zmaru, jenž Argentinu na posledních mistrovstvích provázel
„Nezvládl jsem to. Selhal jsem při penaltě, takže se cítím za remízu zodpovědný," zkratkovitě hlesl do mikrofonů ječících brazilských reportérů v útrobách stadiónu, zatímco nahoře na tribuně se Diego Maradona vypouštěl oblaka dýmu z tlustého doutníku a bil se přitom pravačkou v prsa.
Diego Maradona sleduje s doutníkem v ústech utkání "své" Argentiny proti Islandu.
Ricardo Mazalan
To snad aby demonstroval, že on je tím pravým argentinským bohem.
Že když pobíhal po trávníku on, stala se Argentina mistrem světa.
I proto, že měla srdce, na něž Diego také ukazoval.
Messi ho měl také.
Bojoval, běhal, vracel se, rozehrával, střílel, jenže všechno marné.
A navíc ani penaltu nedal.
„Lapit ji nejlepšímu fotbalistovi světa je jako sen. Ale já se na něho připravoval a viděl spoustu penalt, které kopal. A přitom si pokaždé snažil do něho vcítit a pochopit jeho myšlení. Proto jsem tušil, kam bude střílet," vykládal o kousek dál islandský gólman Hannes Halldórsson.
Islandský brankář Hannes Halldorsson chytá Lionelu Messimu pokutový kop.
Rebecca Blackwell
To on, a nikoli Messi, byl v nedělním moskevském odpoledni fotbalovým Spartakem. On vedl vzpouru bezejmenných a podceňovaných proti čekatelům na světový trůn.
„Nenašli jsme v jejich řadách mezery. Zvláště, když Islanďané ve druhé půli jen bránili a čekali," vysvětloval Messi, proč jeho Argentina duel neopanovala a nevyhrála.
„Ale my vyhrát chtěli, abychom získali potřebný klid. A zvítězit jsme si zasloužili," pokoušel se přesvědčit ty, co byli lační každého jeho slova.
„Naše myšlenky se po ztracených bodech nemění. Naopak, musíme vyhrát oba zbývající zápasy, i když s takovým Chorvatskem to bude hrozně těžké," připouštěl, jak náročná bude ruská mise, která pro Argentinu začala neočekávanou ztrátou.
Argentinští fanoušci ta slova neslyšeli, ale svému Messimu spasiteli a vykupiteli pořád věří.
Možná i proto přivázali kus bílého prostěradla na klandr před vchodem do metra.
Když totiž argentinská reprezentace opouštěla po remíze s Islandem stadión, míjela nejen obrovitou sochu otroka a gladiátora Spartaka, ale i stanici metra.
Vítr si tam pohrával s kusem bílé látky, na němž byl vypodobněn Messi jako Kristus spasitel. Nikoli jako symbol zmaru, ale naopak argentinské naděje.
