Článek
Chce hrát. Tvořit, Vymýšlet. Dávat góly. Mít z fotbalu radost. Vnášet do něho kreativitu, pro kterou je tak obdivován a vzýván.
Dokonce natolik, že po excelentním představení v zápase o bronz proti Angličanům byl rázem pasován na nejvážnějšího uchazeče na Zlatý míč, jenž je udělován nejlepšímu hráči šampionátu.
Před čtyřmi lety v Brazílii ho získal Messi a v Rusku se s ním pro tuto trofej počítalo zase. Po čtyřech zápasech Argentinců z představy sešlo. Zrovna tak jako z těch, že by Messiho na šampionátovém trůnu vystřídal Portugalec Ronaldo nebo Brazilec Neymar. Také skončili příliš brzy, než aby se mohli o toto ocenění ucházet.
Týmový úspěch na prvním místě
Zůstal vlastně jediný Hazard. A také Chorvat Luka Modrič, to se ví.
„Nezáleží na tom, zda Zlatý míč získám. Bylo by to milé, ale pro individuální ocenění jsem fotbal nikdy nehrál. Výsledek týmu je pro mě důležitý," namítal sedmadvacetiletý Belgičan, že by se svět nezbořil a on se rozhodně ukřivděný necítil, kdyby se nejlepším fotbalistou ruského mistrovství nestal.
Úspěch Rudých ďáblů byl pro něho podstatnější a ten se nedostavil. „A to jsme měli možnost dosáhnout v Rusku něčeho úžasného," bylo znát, že semifinálová prohra pro něho představuje stále velkou trýzeň.
A to přesto, že je Belgičan. Že na šampionátu dal tři góly a u čtyř asistoval, takže se vyrovnal Janu Ceulemansovi, který na mistrovství do té doby pro Belgii nejúspěšnějším v roce 1966 v Anglii svedl totéž.
Od léta v jiném klubu?
„Hrát o třetí místo ale není tak úžasné, jako si zahrát finále," pohupoval bronzovou medailí, jako by naznačoval, že chce víc.
S belgickou reprezentací, s Chelsea také.
Nebo kdoví, zda i po mistrovství světa s Chelsea, byť na Stamford Bridge je vázán smlouvu ještě na dva roky.
„Do budoucnosti nevidíte, nikdy nevíte, co se může stát," pravil mnohoznačně v útrobách petrohradské arény a fotbalový svět rázem zbystřil. Že by se konečně dozvěděl, jaké plány Eden Hazard má? Že by po odchodu italského kouče Conteho prozradil, kam má namířeno? Že by potvrdil, že Ostrovy vymění za Španělsko a Chelsea za madridský Real, který o něho projevuje enormní zájem?
Nic takového.
Bronz mu je málo
„Víte, že jsem se v Chelsea cítil po celých šest let vždy velice dobře, stejně jako víte, že jsem byl spojován se spoustou velkých klubů. Příští týden to bude třeba Bayern," pokoušel se žertovat. „Ale mou oblíbenou destinaci přece znáte," naznačil, ale nevyslovil.
„Teď po mistrovství může prostě přijít čas na objevování a zkoušení něčeho nového. Na to, zda zůstanu nebo odejdu. Záleží ovšem na Chelsea, zda mě nechá jít. Záleží i na novém trenérovi. Už jsem se na Sarriho vyptával Driese Mertense, který pod ním v Neapoli hrál, a ten mi tvrdil, že je to dobrý kouč. Na italskou cestu jsem byl zvyklý i za Conteho, takže když mi nový trenér dovolí vyhrávat další trofeje, proč bych nezůstal?" netajil Hazard, že umístění Chelsea v uplynulé sezóně Premier League pro něho představovalo stejné zklamání, jako vyřazení belgické reprezentace v semifinále mistrovství světa.
On chce jen a jen vyhrávat. S klubem i Rudými ďábly.
Nejspíš proto sundal bronzovou medaili z krku hned po ceremoniálu. Bronz mu byl přece jen málo.
