Zatracený Eden! Čech v něm prožil další zklamání, jedno z největších v reprezentaci

Ještě není. Dostali jsme se ovšem do kritické situace. Musíme vyhrát tři zápasy venku a z toho jeden na půdě vicemistrů Evropy.

Věřím, že je. Ve fotbale je všechno možné, a dokud naše šance bude žít, tak se o ni budeme prát. Naděje pořád žije aspoň do úterního večera a záleží, jak s ní naložíme.

Proměňování gólových příležitostí. Šancí, pološancí  a zblokovaných střel jsme měli obrovský počet. Jenže efektivita byla malá a pramenil z ní jen jeden gól. Soupeř měl šancí míň, ovšem dvě proměnil. První byla střela, která by se mu povedla jednou ze tři sta pokusů. A při druhém měl neuvěřitelné štěstí.

Samozřejmě, asi deset minut jsme se z toho sbírali. Po přestávce jsme je zatlačili do jejich vápna a oni těžili z brejků - jeden neproměnili, jeden s obrovským štěstím ano.

Ano, jenže když pak honíte výsledek, nebezpečí brejků hrozí vždycky. Museli jsme počítat s tím, že se Arménie do nějakých šancí dostane. Horší je, že my si vytvoříme spoustu příležitostí, ale nejsme efektivní.

Hned mě to po zápase napadlo. Zase gól v poslední minutě do té samé brány. To jsou dvě hořké pilulky. Ale jak se hezky česky říká, člověk se z toho nesmí pos...

Myslím, že do top tří smolných zápasů asi patří. Hlavně ve druhém poločase jsme si vytvořili spoustu slušných příležitostí, ale nevyužili je. Právě to je v kvalifikaci náš největší problém. Proti Itálii jsme měli čtyři šance, ale skončilo to 0:0. S Bulharskem zrovna tak. Teď to bylo podobné. Naopak soupeř vytěžil z minima maximum.

Je to tak. Končíme třemi zápasy venku, tak to snad potvrdíme. Nechtěli jsme se dostat do situace jako v kvalifikaci o mistrovství světa 2010, abychom byli závislí na jiných výsledcích. To se teď bohužel stalo. Věřím, že osud k nám bude přívětivější než tehdy.

Kdepak, ani nebudu. Nemá to význam. Sami prostě musíme třikrát vyhrát - a až pak můžeme něco počítat.