Hlavní obsah

Senhor, kupte. Kaká se vrátil a to je víc než nějaké finále

Sao Paulo

Jako by těch fotbalových cetek nebylo dost kolem stadiónů. Všelijakých trik, replik dresů, šál, balónů velkých i úplně prťavých, maskotů v možných i nemožných vyvedeních a pózách. I do parku v samém centru s nimi musí. Aby také ne, když sem proudí takové davy.

Foto: espn.uol.com.br

Brazilec Kaká už pózuje s dresem Sao Paula.

Článek

Jenže ten osmahlý kluk loudající se kolem Ibirapuera parku, obrovské zelené oázy v samém centru Sao Paula, byl jiný než všichni ti prodavači u brazilských fotbalových chrámů.

Žádné kanárkové dresy vyštosované na rameni či snad svazek žlutozelených šál kolem krku. Ani mrakodrapy kšiltovek s nápisem Brasil na hlavě vystavěný neměl. A o pár realů už teprve neškemral.

Vykračoval si pyšně, jako by snad ani nebyl Brazilcem těchto pochmurných dnů, kdy země tone v slzách střídaných hněvem a zlostí z potupy, jakou musela zažít. Měl svůj nový idol a toho nabízel.

Kaká, pane. Kaká se vrátil domů. Už je zase náš, pyšně vykládal a do mokré trávy rozkládal své zboží. Kaká na červenočerném pruhovaném dresu, který 19. července v prvním domácím ligovém utkání na stadionu Morumbi zase oblékne, Kaká na čepici, náramku i modlitební knížce.

„On je, senhor, moc zbožný člověk a pořád se modlí k Bohu. Pro vás za pakatel, tak levně jako u mě nikde jinde nepořídíte," vtíral se mladý obchodníček do přízně kolemjdoucích.

Nový bůh? Kaká!

Zastavili se. I cena se jim náramně zamlouvala, i když po původu jeho zboží se neptali. Bylo jim jasné, že ho přinesl z  favely schované dole pod strání. A zřejmě přímo tam opajcovaného, protože i v chatrčích z prken, papundeklu a vlnitého plechu pochopili, že jejich Brazílie potřebuje nového fotbalového boha. A honem rychle, aby se samým smutkem a žalem nezadusila.

A Kaká se hodí. Přece se po jedenácti letech u Evropanů vrátil domů, do Sao Paula. Přece tady bude půl roku hrát, než půjde pro změnu Američanům do Orlanda předvádět, co to je brazilský fotbal. Přece na rozdíl od jiných ani slinou neplivl, natož aby kamenem hodil po Scolarim.

„A souhlasíte, pane, mohl by to udělat, když ho trenér nevzal do mužstva, i když Kaká si šampionát u nás doma vysnil a udělal pro něj všechno. Odchod z Realu do Milána, měsíce přípravy, tréninky, cesty k přípravným zápasům za Selecao. A Félipáááo ho přitom přehlédl jako vzduch a teď si ještě stěžuje, že mu v mužstvu chyběly zkušenosti," mudroval ten kluk.

Dávali mu za pravdu. A někteří od něho i nějakou fotbalovou relikvii s nezbytným nápisem Kaká koupili.

Nikoli ze soucitu, ale proto, že celá Brazílie je teď rozpolcená až za hrob. O Neymara přišla a někoho takového, jako je Kaká, nebo jeho vrstevníci Robinho či Adriano v mužstvu neměla. Moc brzy je Scolari odepsal. Ukvapeně, zbytečně a ke škodě celé Brazílie.

Finále? Nezájem

Jenže teď je Kaká zpátky. A už za týden bude na Morumbi hrát za Sao Pauolo ligový zápas proti Chapecoense.

„Senhor, tam musíte v jeho dresu. To přece bude víc než celé šampionátové finále, v němž hrají Němci, kteří nás tak znectili, a navrch Argentinci, kteří vůbec fotbal neumí," zlomil osmahlý kluk dalšího z vášnivých debatérů, kteří se kolem něho shlukli.

Aby ne, když měl pravdu. Co znamená zpackaný šampionát a nedělní konfrontace dvou proklínaných mančaftů na Maracaná v Riu proti návratu Kaká? Pro ně tady v Sao Paulo vůbec nic.

Související témata: