Článek
Jak svízelné pro vás bylo vrátit se po deseti dnech, jež od skončení bundesligy uběhly, znovu do přípravy a pravidelných tréninků?
Ono zase o až tak dlouhý výpadek nešlo, protože po skončení ligy jsme v duchu německých zvyklostí hráli s Norimberkem ještě přátelské zápasy s mužstvem sponzorů či třeba regionálním výběrem, takže ještě minulý týden jsme byli v akci. A pochopitelně si zastříleli, protože jsme vyhrávali třeba i 13:0...
Spravil jste tedy střeleckou chuť po sezóně, v níž jste se na rozdíl od té premiérové neprosazoval?
Jasně že bych si i já představoval větší počet branek, které budu mít na kontě. Ale takový je fotbal... Dal jsem v bundeslize jen čtyři góly, ale až na výjimky, kdy jsem byl zraněný, jsem odehrál všechny zápasy. Jen ve třech jsem chyběl. A herně jsem se cítil také daleko lépe, než v první sezóně. Ostatně, kdyby mně to nešlo, asi by mě trenér Wiesinger nestavěl a po pár zápasech by mě ze sestavy vyndal. Proto se nijak nestresuji tím, že jsem se střelecky neprosazoval. V příští sezóně může být lépe...
Proč ale tak málo branek? Soupeři už o vás věděli a lépe si vás hlídali?
Hodně mně chyběl Daniel Didavi, který se přesně před rokem při jedné ze zmiňovaných exhibic zranil, utrhl si čéšku a dvanáct měsíců nenastupoval. Právě on mně při mé premiérové sezóně nahrával na většinu gólů. Tentokrát jeho nahrávky chyběly, takže jsme ze hry dávali hodně málo branek. Když už jsme se střelecky prosadili, pak většinou ze standardních situací. Však jsme se po skončení sezóny shodli, že naše ofenzíva se musí v příštím ročníku hodně zlepšit a že musím dostávat dopředu takové přihrávky a centry, abych góly zase střílel.
Nakonec jste skončili v bundesligové tabulce desátí, s čímž asi panovala v Norimberku spokojenost...
Pochopitelně, protože naším cílem bylo nasbírat co nejdříve čtyřicet bodů a vyhnout se bojům o záchranu, což se povedlo. V jednu chvíli jsme dokonce útočili na účast v evropských pohárech, ale pak přišla série pěti porážek po sobě a ve vyrovnaném středu tabulky jsme bojovali o co nejlepší umístění. Byl to docela paradox - měli jsme lepší výsledky než v předchozí sezóně, ale herně to tak dobré nebylo. Podstatné ale bylo, že jsme se už devět kol před koncem zachránili.
Velkou zásluhu na tom měl trenér Michael Weisinger, s nímž jste si padli do oka...
Znal jsem ho z juniorky, ale vůbec jsem nevěděl, že hrál za Bayern, vyhrál s ním dva tituly i Ligu mistrů. Je to super trenér jak po fotbalové, tak i lidské stránce, takže je jen dobře, že u mužstva zůstává. Vždyť s námi získal tolik bodů, jako nikdo před ním. I pro mě je dobré, že vím, do čeho v nové sezóně půjdu a co mě čeká.
V reprezentačním kádru jste se před kvalifikací s Itálií objevil jako náhradník za zraněného Vydru. Pokud se dostanete i místo něho na trávník, budou se od vás očekávat góly, což ovšem bude proti squadře hodně těžké.
Zatím jsem o Itálii moc nepřemýšlel, protože ze všeho nejdřív se chci dát do patřičné pohody a kondice. Bude to ale strašně těžký soupeř, jehož hra je založená na propracované defenzívě, takže prosadit se proti němu bude složité a náročné. Ale nezbývá, než abychom šli do zápasu po hlavě a vyhráli.
