Článek
Však se také střelec a nahrávač pátečního večera na Ta Qali David Lafata tvářil hned po závěrečném hvizdu na všechny spekulace a propočty kolem možného postupu s krajní rezervou. „Kolik těch výsledků nám musí ještě nahrát? Osm, deset dvanáct? Vyloučeno, aby všechno klaplo."
Na Maltě to byl ovšem on, kdo se postaral o oživení postupových spekulací. Gólem, který dal, dalšími dvěma přihrávkami, pod nimiž zanechal autogram. Dařilo se mu možná i proto, že se v reprezentace sešel s celou sparťanskou enklávou. Někdejším spoluhráčem v útoku Václavem kadlkecem, ale třeba také Hušbauerem nebo Dočkalem, kterého trenér Pešice trochu překvapivě nasadil namísto očekávaného Jiráčka.
Trenér v podobnou výhru nedoufal
„Neměli jsme Rosického, takže jsme si museli poradit jinak. Hušbauerem a právě Dočkalem, protože Jiráček je přece jen jiným typem," vysvětloval trenér, jemuž reprezentační premiéra vyšla na sto procent. A možná i na víc... Nejvyšší výhra v celé kvalifikaci, nejvyšší vítězství, jakého kdy národní tým na Maltě dosáhl.
„Tak to jsem ani nevěděl," hlesl Pešice. „V podobný výsledek jsem vůbec nedoufal. Chtěli jsme vyhrát, to se ví, ale že to bude takto jasné... Důležité bylo, že jsme dali rychlou branku, měli hru pod kontrolou a že tentokrát dávali góly i útočníci, což se v průběhu kvalifikace nedařilo. A najednou se zapíší mezi střelce hned tři - Lafata, Kadlec i Pekhart."
Věštec Drobný, ale i manželka
Ten vůbec první a pro vývoj zápasu strašně důležitý vstřelil hned v samém úvodu Tomáš Hübschman. „Nejsem v nároďáku od gólů, ale pravdou je, že čekání na premiérovou branku v reprezentaci už bylo dlouhé," glosoval fakt, že se dočkal až v pětapadesátém zápase, který za národní tým hrál.
„Proti soupeřům bránícím v sedmi osmi lidech je rychlá branka tou nejlepší zbraní, protože oni pak musí hru přece jen otevřít," pochvaloval si, že mužstvu pomohl.
První gólem, který po dvanácti letech v reprezentaci vstřelil. „Seděli jsme ve čtvrtek na pokoji a Jarda Drobný mně tuhle trefu předpověděl. A manželka při dopoledním telefonátu také tvrdila, že když jsem v poslední době začal dávat góly, budu v jejich střílení pokračovat i na Maltě. Smál jsem se a tvrdil, že je to nesmysl," prozrazoval legionář ve službách ukrajinského Šachtaru Hübschman.
Pešice: Dík i za nějakou naději
Stejně jako mnozí z jeho svěřenců, ani Pešice nemyslel na postupové kalkulace a z nich se odvíjející spekulace. Proto ani hráčům ani nehlásil, že Bulhaři prohráli v Arménii a ještě před konfrontací s Maltou naděje trošičku zaplápolala. „Pro mě bylo podstatné vyhrát. A kdyby se nějaká naděje objevila, bylo by to jen dobře," pravil na rovinu.
To někteří hráči sledovali vývoj ostatních střetnutí, na nichž byly české naděje závislé, obzvláště pečlivě. Ale o tom, že by na ně měl výsledek z arménského Jerevanu blahodárný vliv, mluvit nechtěli.
„Pro mě to tedy žádný impuls nepředstavovalo. Nesledoval jsem, jestli Bulhaři vyhrají nebo prohrají, šel jsem do utkání s Maltou s tím, že zvítězit musíme my. A teď, když jsme svou práci dobře odvedli, budeme čekat na ostatní výsledky," pravil Petr Čech a hned se vytasil s informací, že Dánové hrají s Italy nerozhodně a Islanďané Kypru také do té chvíle gól nevstřelili, takže naděje na Ta Qali pro český celek ještě plápolala. O hodinu později však bylo všechno jinak.
