Hledá se stadión, zn. Vítězný. Reprezentace ztrácí jednu baštu za druhou

Získat v první části kvalifikace co nejvíc bodů v domácích zápasech, potom postup uhájit ve třech závěrečných duelech venku. Plán vedení národního týmu byl sice hezký, ale po pátečním výbuchu s Arménií se definitivně zhroutil.

Z pěti domácích utkání Češi dokázali porazit jen nejslabší Maltu, jinak nikoho. Tristní bilance, s níž se do Brazílie doplavit nelze.

„Domácí forma je hodně důležitá, aby tým mohl postoupit. Na tom kvalifikace vždy stojí. Je potřeba bodovat doma. A to nám hrubě nevyšlo," kaboní se kapitán reprezentace Tomáš Rosický.

Samostatný český tým zatím od roku 1994 odehrál 91 domácích zápasů na 15 stadiónech. Momentálně však nemá žádnou baštu, která by byla zárukou, že v ní vítězí a drtí jednoho protivníka za druhým. Ani Eden už pro ni není rájem, ve čtvrtém zápase tady v pátek utrpěla první porážku. Další tvrz padla...

Stadión Sparty hostí nároďák nejčastěji, slavil tady většinu postupů na velké turnaje. Nedobytný však není a v poslední kvalifikaci se stal stánkem remízovým. Bezbranková plichta s Bulhary znamenala první vážnou ztrátu. Další remíza 0:0 s Itálií byla sice o poznání cennější, Češi však měli dost šancí na výhru - a nevyužili je.

Magie Stínadel byla zázračná. Pouze Švédové tady dokázali odolat a v přátelském duelu uhrát remízu 3:3. Všichni ostatní soupeři odjížděli s porážkou a třeba Milan Baroš nasázel v Teplicích rovných deset gólů. Až v jubilejním dvacátém zápase kouzlo pominulo a Finové je v přáteláku odčarovali. Nicméně v kvalifikaci neporazitelnost trvá, což stojí za úvahu.

Když Češi v listopadu excelentně zvládli derby se Slováky, byla porážka s Litvou z minulé kvalifikace zapomenuta. Klíčový duel s Dány přesunul výkonný výbor z pražského Edenu právě na Andrův stadión. „Půjdeme za diváky tam, kde je o reprezentaci zájem," liboval si šéf asociace Miroslav Pelta. Jenže debakl 0:3 jeho elán krutě zchladil, Olomouc se pojí s nejcitelnější porážkou ve skupině.

Byl to husarský kousek, když minulé vedení svazu získalo pro Českou republiku pořádání Superpoháru. Bitva Chelsea s Bayernem byla minulý pátek reklamou na fotbal, a pokud šlo o organizaci, nikdo si na Prahu nestěžoval. Přesně o týden později se tady měla reprezentace posunout blíž k Brazílii, tím spíše, že v předešlých třech zápasech v Edenu neprohrála. Ráj tu byl - jenže pro Armény...

Loni se stala patnáctým a dosud posledním hostitelem nároďáku Plzeň. Premiéra byla vítězná, i když také duel s Maltou (3:1) byl nečekaně složitý. Domácí s outsiderem do poločasu jen remizovali a Čech musel v závěru lapit pokutový kop. Dá se však očekávat, že další zápasy brzy přibudou. Logicky. Do Štruncových sadů za chvíli zavítá Liga mistrů, plzeňská fotbalová horečka by měla prospět i reprezentaci.

A kam jinam by se ještě nároďák mohl uchýlit? Nejspíš pod Ještěd. V Liberci hrál čtyřikrát, v Jablonci třikrát - a všechny „severní" zápasy vyhrál. Ostravské Bazaly potřebují rekonstrukci, pražský Strahov obepíná atletická dráha, brněnské Lužánky se rozpadají, z Drnovic vrcholový fotbal zmizel...

Stále je však třeba brát zřetel na kapacitu stadiónů. Nároky nejlukrativnějších duelů splňují vlastně jen Eden (20 800), Letná (19 416) a Stínadla (18 221), do střední kategorie se řadí Olomouc (12 541), Plzeň (11 700) či Liberec (9900).