Článek
Neskutečné, jaké kvalifikační martyrium musel Milan Máčala se svým týmem podstoupit. Když po jednom nepovedeném zápase předčasně skončil na lavičce národního týmu Ománu, ani ve snu by ho nenapadlo, že právě s reprezentací ostrůvku v Golfském zálivu bude hrát do poslední chvíle o postup na mistrovství světa 2010.
„V pětašedesáti už si člověk nové štace moc vybírat nemůže, takže když nabídka z Bahrajnu přišla, vzal jsem ji. Opravdu mně v tu chvíli ve snu nenapadlo, že budeme do poslední chvíle ve hře o postup,“ přiznává Máčala, který se mimochodem pokoušel o postup na světový šampionát i s tehdy ještě společnou československou reprezentací. Neuspěl, před patnácti lety v bojích o Ameriku na trenérské lavičce výběru v té době již rozdělené republiky předčasně skončil. Od té doby vlastně kočuje arabským světem, kde si získal obrovské renomé a trenérský věhlas...
Pro Evropany něco nepředstavitelného
„Nikdo si nedovede představit, jak moc je náročná asijská kvalifikace a co všechno musí zdejší fotbalisté podstoupit a zvládnout, aby se na šampionát dostali. Z původních třiačtyřiceti reprezentačních celků jich po eliminaci a prvních dvou kolech zůstalo už jen deset, které se rozdělily do dvou skupin a hrály mezi sebou. My skončili ve své skupině třetí, což znamenalo hrát další baráž se třetím týmem druhé skupiny Saúdskou Arábií. A když jsme i tyto zápasy zvládli a postoupili, narazili jsme na Nový Zéland,“ popisuje český kouč ve službách Bahrajnu náročnou cestu, na níž už sehrál na dvacet zápasů.
„Nejde ale jen o obrovskou porci utkání, ale i o nepředstavitelné vzdálenosti násobené navíc časovým posunem, který mnohdy činí i šest hodin. Takže jsem musel mužstvo připravit nejen na protivníka, ale i na problémy s aklimatizací. A přitom mezi jednotlivými zápasy bylo třeba jen pár dnů, neboť Asie přistoupila na jednotné kvalifikační termíny FIFA, což je velký problém. Hrát třeba v sobotu v Japonsku a ve středu v Uzbekistánu, to si v Evropě dovede málokdo představit,“ líčí Máčala pro Sport.cz, na co všechno musel své nové svěřence připravit a co s nimi zvládl.
I na Nový Zéland máme, tvrdí trenér
V sobotu na něho čeká posledních devadesát minut. V prvním zápase jeho tým doma s Novým Zélandem remizoval 0:0, takže v odvetě ve Wellingtonu musí vyhrát. Anebo alespoň remizovat, ale přitom minimálně jeden gól vstřelit.
„Už doma jsme mohli vyhrát, protože jsme si vytvořili převahu a měli minimálně pět čistých gólových šancí, které jsme neproměnili, takže jsme se museli spokojit s bezgólovou remízou. Hráči se ale přesvědčili, že i na Nový Zéland mají a že ho porazit mohou. Proto věřím, že to v odvetě svedou. Ostatně, v předchozích barážových duelech s favorizovanou Saúdskou Arábií to dokázali také. Doma jsme remizovali 0:0, v odvetě jsme v prodloužení uhráli remízu 2:2 a šli dál. I to nám dodává sílu pro sobotní utkání ve Wellingtonu,“ je český kouč přesvědčen, že jeho svěřenci jsou schopni odvetu s Novým Zélandem úspěšně zvládnout a na mistrovství světa v Jihoafrické republice postoupit.
Reprezentace poskládaná z 380 amatérů
„Pro maličký ostrůvek v Golfském zálivu, jenž má rozměry 70 na 40 kilometrů a kde žije 700 000 lidí, by to byl obrovský úspěch. Vždyť v Bahrajnu je pouze devatenáct mužstev a tudíž asi 380 amatérských fotbalistů, z nichž skládám národní tým. Když jsem to vykládal v Japonsku, kde se mimochodem na náš vzájemným zápas přišlo podívat 52 tisíc diváků, nechtěli věřit, že jsme jim schopni s takovýmto fotbalovým zázemí konkurovat a postupovat kvalifikací stejně jako oni,“ moc dobře si Máčala uvědomuje, jak obrovského úspěchu by s Bahrajnem dosáhl, kdyby s ním postoupil do Jižní Afriky.
Historická šance Bahrajnu i Máčaly
„Už před čtyřmi lety měl Bahrajn postup na dosah, ale v závěrečné baráži selhal. Nejprve sice vyhrál na hřišti s Trinidadu a Tobaga, jenže v domácí odvetě propadl na celé čáře. I tyto zkušenosti se teď hodí, protože v mužstvu zůstala řada hráčů, kteří si trpké vystřízlivění pamatují a nechtějí připustit, aby se opakovalo. Máme prostě před sebou historickou šanci a pokud ji využijeme, bude to obrovský úspěch. Pro drobný státeček, který by se jako čtvrtý zástupce Asie probojoval na mistrovství světa, pro mě osobně samozřejmě také,“ uvědomuje si Máčala moc dobře, že by mohl být jediný, kdo bude v příštím roce v Jižní Africe reprezentovat český fotbal.
