Článek
Postraší jeho návrat slovenské rivaly? Není sám nervózní z toho, že prohra může znamenat konec šancí? „Nevím, do hlav soupeřů nevidím. Musíme spoléhat sami na sebe. Je to buď, a nebo. Kvalifikace se takhle vyvinula a už s tím nic nenaděláme,“ naznačuje, že ze zápasu nemá neklidné noci. „Spí se mi dobře,“ usmívá se.
Napětí kvalifikace si užije po dlouhých měsících. „Je to vlastně play off, nesmíme zaváhat,“ je mu jasné. „Tyhle zápasy mám rád. Je to jako na velkých turnajích.“
Známé tváře spoluhráčů, ale obměněný tým pohybující se v zázemí reprezentace potkává v těchto dnech. „Je tu nový trenér, pár nových kluků, jinak je to stejný,“ nenalézá ale nic překvapivého dlouhán, který v národním týmu chyběl více než rok.
Může prakticky stejné národní mužstvo podle něj ukázat mnohem více než dříve jen proto, že přišel nový trenér – Ivan Hašek? „Doufám, že jo. Bylo to vidět už s Belgií, všichni chtěli hrát, sebevědomí se zvýšilo. Ale na druhou stranu to byla jen příprava, kvalifikace je něco jiného.“
Truchlivě končící bitva
Truchlivě končící bitva s Turky na minulém EURU vypadala, že bude Kollerovou poslední v reprezentačním dresu. Ale v šestatřiceti se vrátil. Hlavně kvůli vlastní síle, kterou zase pocítil na hřišti. V dresu ruské Samary dává góly. Hlavně to jej vrátilo zpět mezi reprezentanty a do boje o MS. A hned do osudové bitvy se Slováky.
„Cítím se dobře jak psychicky, tak fyzicky. Když mi Ivan Hašek někdy v červenci volal, tak jsme se domluvili, že pomůžu, pokud budu zdravý a ve formě,“ připomíná Koller. I Haškův nástup do svazových sfér bere s povděkem: „Líbilo se mi, jak se do toho vrhnul a vzal na sebe zodpovědnost.“ Ale ani nový kouč by ho prý býval nepřiměl k návratu v těžkých chvílích zmaru krátce po ME 2008.
„Měl jsem za sebou nevydařené angažmá v Norimberku a před sebou nové v Samaře. I kdyby Ivan Hašek byl u týmu už tenkrát, tak bych do toho nešel,“ tvrdí. Naskytne se mu teď šance na stylovější loučení, než byla prohra s Turky.
„Nebyla to moje hlavní motivace k návratu, ale koho by netěšilo rozloučit se postupem na mistrovství,“ přiznává. Ale další plány nerozvíjí. „Nevím, co bude za týden. A v listopadu mi v Samaře končí smlouva a jak to bude dál, nikdo neví,“ podotýká.
Ligu mistrů oželel
Ale potvrzuje, že už má vyhlédnutá místa, kde by chtěl pokračovat. „Někde u Monaka,“ přeje si návrat do míst, kde si to tolik oblíbil v dresu týmu z malého knížectví. Počítá, že i pro dceru by na jihu Francie nalezl optimální místo pro školní docházku.
„Nabízí se Nice, Monako, pak Caen, které hraje druhou ligu. Ale zatím to neřeším. Jen jsem naznačil, že bych měl zájem si někde tam zahrát,“ nastiňuje. Ale ještě jedna lákavá nabídka před ním stála: s šancí na Ligu mistrů. Zahrál by si proti Barceloně či Interu Milán. Jenže to by musel přestoupit do Kazaně, která ho chtěla.
„Když jsem viděl los, zamrzelo to. Ale nehrotil jsem to. Už dříve to ztroskotalo na finančních požadavcích Samary,“ pokračuje. České angažmá vylučuje, ač ruské zdroje přinášejí zvěsti i o takové možnosti. „Nevím, kam na to chodí,“ reaguje Koller.
