Článek
O čtyři roky později jen otupěle sledovali, jak se jejich hrdinové nedokázali sebrat k přesvědčivějšímu výkonu, dokud nebylo příliš pozdě v posledním zápase základního kola šampionátu v Jihoafrické republice. V Římě polykala televizní reportérka slzy, když popisovala scénu před jednou z velkoplošných obrazovek postavených pro fanoušky, aby mohli sledovat zápas se Slovenskem. "Tady se dneska mělo slavit," říkala, "ale nebude."
Ostuda, potupa, skandál...
V Neapoli fanoušci spínali ruce nebo schovávali tváře za trojbarevné vlajky, kdykoli se znovu a znovu italský tým marně pokoušel zažehnout jiskru naděje. Po zápase, který prohráli 2:3, už v nich rezignovanost nebyla, na adresu fotbalistů padala slova jako "ostuda", "potupa" nebo "skandál". Italové rozumějí fotbalu stejně dobře, jako rozumějí svému jídlu. Rozbory výkonu týmu proto zněly bez zábran - a žádný z nich nebyl lichotivý vůči hráčům nebo jejich trenérovi Marcellu Lippimu. "Pokořeni Slovenskem" napsal italský nejprodávanější sportovní deník Gazzetta dello Sport.
Triumf z roku 2006 byl nečekaný; letošní selhání bylo možná předvídatelnější. V této sezóně sice vyhrál italský klub Inter Milán Ligu mistrů, ale s týmem, který v základní sestavě neměl jediného italského hráče.
Bývalý hrdina Gattuso tentokrát nestačil
Vítězství v Německu přišlo na pozadí bezprecedentních odhalení o domlouvání výsledků zápasů na nejvyšších úrovních italského fotbalu; tato odhalení připravila největší italský klub Juventus o ligový titul a poslala ho do nižší ligy. Tehdejším hrdinou MS byl Gennaro Gattuso, vousatý středopolař, který se stal zosobněním toho, čemu Italové říkají "grinta" - elán - jenž oné noci v Berlíně dotlačil Lippiho tým k vítězství.
Fanoušci na italských náměstí prožívali při zápase se Slováky veliké nervy a nakonec odcházeli velice zklamaní. foto: ČTK/AP/Antonio Calanni
Tentokrát byl Gattuso vystřídán v poločase. Nechal na hřišti všechno - vždycky to tak dělá - ale jednoduše to nestačilo. Stal se symbolem slabosti týmu 2010 stejně, jako byl symbolem jeho síly před čtyřmi lety. Jak to brutálně pojmenoval jeden fanoušek na náměstí: "Mistrovství světa se nedá vyhrát s týmem gerontů." A další dodal: "Obrana vůbec nebyla."
Spojte tyhle dva komentáře dohromady a dostanete zničující popis výkonu hrdiny roku 2006, italského kapitána a druhdy obranného obra Fabia Cannavara. Byl rychlý jako hřebík, komentoval to jeden z fanoušků - jako hřebík zatlučený do země.
Stane se Slovensko rčením pro fotbalovou pohanu Italů?
Ne že by se Italům právě teď nehodily nějaké dobré zprávy. Zatímco se na všech televizních zpravodajských kanálech dokola opakovaly záběry prohry, headliny pod nimi informovaly o stoupající nezaměstnanosti a nových politických skandálech.
Italové ovšem přijímají zklamání dobře s náznakem románského šarmu. Nejsou sprostí, jako to mají ve zvyku angličtí fanoušci, když prohrají. Bolest, kterou cítí, je skutečná, ale za ní stojí značná dávka fatalismu, především pak na jihu země. Takový je život, jako by tu říkali s pokrčením ramen. Jak poznamenal mladý kněz, který se na poslední zápas Italů na šampionátu díval se skupinou dětí v církevním letním táboře: "My vyhráli v roce 2006, teď je řada na někom jiném."
Italští fanoušci se mohou zdát flegmatičtí, ale fotbalistům, kteří se vrátí domů někdy během pátku, zřejmě jen tak neodpustí. Když Italy v roce 1966 poslalo ze šampionátu domů neznámé a podceňované mužstvo Severní Koreje, uvítala italské fotbalisty po návratu shnilá rajčata. Severní Korea se stala typickým úslovím pro fotbalovou pohanu. Možná teď tohle rčení nahradí Slovensko.
