Mladý táta Vlčák. Už vím, co je důležité, říká skokan roku z jednadvacítky

Nejkrásnější dárek loni dostal jednadvacetiletý obránce zkraje listopadu. Manželům Vlčkovým se narodila dcera Lotty. „Malá přišla na svět v době, kdy se nám s Pardubicemi moc nedařilo. Spoustu věcí jsem přehodnotil a zjistil, co je v životě důležité. S Lotty si krásně vyčistím hlavu od fotbalu a dobiju baterky," vykládá Vlček.

Ptáte se, proč právě Lotty? Stopy vedou do Jihlavy, kde Vlček dva roky hostoval a kamarádil se s brankářem Luďkem Vejmolou. „Vrátil se z hostování v Norsku a s přítelkyní čekali kluka Niklase. Jako holčičí variantu měli Lotty: když se blížil porod, zalíbilo se nám to a trochu jsme to Luďkovi ukradli," usměje se mládenec, jemuž přezdívají Vlčák.

Po dlouhé sezoně zakončené úspěšnou baráží si užil týden s rodinou, pak už se musel hlásit na srazu jednadvacítky. Ovšem stížnosti od něj neuslyšíte: „Jsme mladí a musíme to zvládnout. Máme jen hezké starosti, třeba já se po EURO vrátím na přípravu do Slavie."

"Kdyby se hledali kandidáti na skokana roku, patřil by k favoritům. Ještě před rokem hrál v druholigové Jihlavě, teď vyhlíží mistrovství Evropy s jednadvacítkou. První pozvánku od trenéra Jana Suchopárka dostal loni v září na barážový dvojzápas s Islandem a od té doby už z party Lvíčat nevypadl. „Máme to krásně namíchané. V týmu jsou kluci, kteří vyhráli ligu, i my, co jsme se zachránili na poslední chvíli," popisuje Vlček. „Užíváme si každý den a baví nás každý trénink. Snad to dokážeme přenést na hřiště.

Hodilo by se to, Vlčka a spol. od 22. června v Gruzii čeká ďábelská skupina s Anglií, Německem a Izraelem. „Máme před sebou velké zápasy, které chce hrát každý. EURO pro nás bude měřítko: zjistíme, v čem jsme dobří, a kde máme rezervy," vypráví fotbalista. „Anglie s Německem mají silné mančafty, ale můžou nás trochu podcenit. Když zahrajeme jako tým, můžeme se poprat o postup. I kvůli olympiádě, na kterou se jen tak někdo nepodívá."

Nadějný stoper má na co navazovat: jeho klubový trenér Radoslav Kováč s jednadvacítkou vyhrál EURO 2002. „Bylo pro mě štěstí, že na podzim přišel do Pardubic. Vzal si mě a Robina Hranáče pod křídla, věnoval nám hodně času," zmíní Vlček parťáka z reprezentace. „Pan Kováč mi dal do startu kariéry hrozně moc a i díky němu jedu na mistrovství Evropy."

Zatímco Vlčkovi vrstevníci často začínali v lize už jako teenageři, on si musel počkat do jednadvaceti. A první sezona byla tuze perná, Pardubice se dlouho topily na posledním místě a o záchranu hrály ještě první červnový víkend. „Spousta lidí nás odepsala, ale dokázali jsme se zvednout. O to sladší pocity jsme na konci měli," líčí Vlček, jenž chyběl jen ve třech ligových zápasech. „Když jsem před rokem do Pardubic přišel, vůbec jsem v takovou porci nedoufal. Prvních pět kol jsem se rozkoukával a protřelí útočníci si na mě smlsli, ovšem na konci už to snad bylo lepší. A je fajn, že jsem hned v premiérové sezoně zažil, jaké je hrát o všechno."

O všechno hrála i jeho milovaná Slavia, kterou od mistrovské Sparty dělilo jen horší umístění po základní části. „Držel jsem slávistům palce a mrzelo mě, že to těsně nevyšlo. Poučí se z toho a v příští sezoně budou lepší," doufá Vlček, jenž do Edenu vyrazí hned po návratu z Gruzie. „Porvu se o místo, už teď se na to těším."