Článek
Stále v ní zůstává nestárnoucí Cristiano Ronaldo. Další haldy gólů se čekají od srbského bombarďáka Aleksandara Mitroviče. Na soupiskách saúdských klubů najdete další esa jako Karim Benzema, N'Golo Kanté, Sadio Mané nebo trenér Steven Gerrard.
Sezonu rozzáří i Neymar. Snad. Všichni se v klubu Al-Hilál modlí k Alláhovi, aby se brzy po téměř ročním marodění s kolenními vazy vrátil Brazilec na trávník.
Slavnější jména do soutěže v nekonečném ropném království nepřibyla.
Snové výdělky v naprosto odlišné kultuře a podnebí už přestaly fotbalové superstar lákat? Možná. Jde o složitější komplex příčin, které pro BBC vysvětlil profesor sportu a geopolitické ekonomie Simon Chadwick ze SKEMA Business School ve Francii.
„V saúdskoarabském fotbale se nyní obchoduje uvážlivěji a strategičtěji, než tomu bylo před dvěma lety,“ říká Chadwick.
Šejkové donedávna razili poměrně přímočarou filozofii, pokud se to tak dá označit. Nad hlavami roztočili přetěžký ranec dukátů a doufali, že zaujme nějakou hvězdu z Evropy. Jenže i v říši neomezených možností se pozvolna zjišťuje, že nějaká omezení přeci jen existují.
„Pokud chcete udržet hráče po drahém nákupu, musíte ho i dál draze platit. A nelze v tom pokračovat donekonečna,“ vykládá Chadwick. „Je to nákladné, nezaručuje to úspěch a může to vést k nestabilitě a podkopání úrovně národních týmů.“
Tím se dostáváme do širších souvislostí. Na fotbalovém trhu bylo mezi sezonami klidněji než obvykle. Způsobují to různé finanční regule, které zabraňují rozhazovačnosti a kluby nutí k udržitelnější ekonomice. Přestupům také nenahrávala sezona, kterou natáhly kontinentální šampionáty - Copa América a Euro.
Na evropský šampionát dodala saúdská liga hned 14 zástupců, což dříve nebývalo zvykem.
„Každému jsme dokázali, že Saudi Pro League není jednoduchá soutěž,“ tvrdí turecký obránce Merih Demiral al-Ahlí. „Pracujeme tvrdě. Tréninky ani zápasy nejsou tak snadné, jak si spousta lidí myslí,“ dodává Demiral.
Ano, jestli se vám zdá příjmení povědomé, jde o toho Turka, který na Euru slavil góly kontroverzním fašistickým gestem.
Ale neodbíhejme.
Demiralova slova nezlákala do pouště nový houf úspěšných cizinců. Zatím. Za nejzajímavější arabské úpisy lze považovat Moussu Diabyho z Aston Villy za 60 milionů eur nebo stárnoucí Pierre-Emerick Aubameyang z Marseille za necelých 10 milionů eur.
Slušná jména, ale nic ohromujícího jako předchozí přestupová období. A za přestupové částky, které mají k rekordům daleko.
Šejkové proto v rozjíždějícím ročníku upravují cíle. Třeba touží zvýšit návštěvnost. „Třeba naši fanoušci jsou úžasní. I na venkovní zápasy jich s námi cestují velké počty. Třeba 20 tisíc,“ líčí Demiral z al-Ahlí. „Pro hráče je skvělé, protože pořád cítíme podporu.“
Demiral má kliku, že kope za jeden ze čtyř týmů, které přes investiční fond vlastní a dotuje přímo stát. Protežované kluby budí i větší pozornost, díky čemuž se průměrná návštěva soutěže vyhoupla přes osm tisíc.
Kluby ze spodní poloviny tabulky naopak navštěvují nízké tisícovky a někdy dokonce jen stovky diváků - pro borce z prestižní evropských lig jde o rapidní sešup.
Zároveň si majitelé nevládních klubů uvědomují, že ani angažování hvězd mnohdy nestačí, aby směleji konkurovali prominentní čtyřce. Úspěch si za peníze nekoupí. I proto se na většině saúdských adres přestalo rozhazovat. Alespoň na čas.
A je otázka, jak se bude saúdská liga a zájem o ni vyvíjet dál.
Nová kapitola začíná.
