Vitík: Titul je úleva, ne uspokojení. Po chybě v derby jsem si něco vyslechl

Vitík se netají tím, že by se jednou rád zamířil třeba do italské Serie A. Teď ale řeší hlavně Euro a start nového ročníku, kde se se Spartou porve o základní skupinu Ligy mistrů, v níž by ho lákal dvojzápas s Realem Madrid. „Jestli chci hrát velký fotbal, musím být po mentální stránce nachystaný," uvědomuje si mladík, který první fotbalové krůčky dělal v Králově Dvoře.

Ve Spartě jste od svých 14 let. Co pro vás zisk titulu znamená?

Hodně jsem o tom přemýšlel a je to určitě úleva. Úplně ještě necítím, že by mi došlo, jaký je to úspěch pro klub i mě samotného. Možná za pár let, což je i lepší. Kdybych se titulem uspokojil, byla by to chyba.

Proč úleva?

V A-týmu jsem tři roky a bylo nepříjemné poslouchat, že Slavia a Plzeň jsou lepší, že vy nemáte devět let titul a podobně řeči. O to větší byla motivace a jsem rád, že se zadařilo.

Jakou větu nejčastěji slyšíte od kouče Briana Priskeho?

Trenér je obecně hodně lidský a umí s námi komunikovat. Opakoval, že společně dokážeme mnoho, že tým je na prvním místě a patří do něj všichni. I ti, co třeba tolik nehrají, lidé z realizačního týmu a další. Mně zdůrazňoval, ať věřím sám v sebe a pracuji pořád stejně.

Je pro vás už teď nejdůležitějším trenérem v kariéře?

Stoprocentně. Pro mě je úplně něco jiného mít zahraničního trenéra. Všichni jsme strašně spokojení, posunuli jsme se. Samozřejmě se teď mluví lehce, když jsme získali titul, ale i když jsem ze začátku moc nehrál, cítil jsem, že se Priske o mě zajímá a chce mě mít nachystaného fyzicky i mentálně.

Jak dlouho trvalo, než si mančaft na nový přístup dánského realizačního týmu zvykl?

V hlavách nebyl problém se přenastavit, ale museli jsme vydržet. Mluvím o malých detailech, na každého hráče přišla pohoda později. Pak si vše sedlo a valili jsme.

Na čem jste osobně musel nejvíce zapracovat?

Hodně jsme řešili defenzivu, Priske mě zvedl ohledně agresivity a pracujeme na rozehrávce. Myslím, že jsem konstruktivní stoper a hra s balonem mi nedělá problém. Celé je to ale o zkušenostech, s asistentem Larsem Friisem řešíme hodně postavení, abych se sám nezavíral. Hlavní je si věřit. I když se něco nepovedlo, třeba po velké chybě v podzimním derby, trenér se vůči mně zachoval super. Jasně, řekl, že to nebylo dobré, ale jinak mě podržel a já cítil, že ve mě stále věří. Důvěru jsem pak hned splatil.

Zaznamenal jste progres ohledně sebevědomí?

Jestli chci hrát velký fotbal, musím být nachystaný. Myslím, že jsem se v těchto věcech hodně posunul. Po říjnovém derby jsem si něco vyslechl. Věřím však sám v sebe a nenechám se jen tak něčím položit.

Debakl na Slavii a následně výhra v Plzni tak nějak nalomily sezonu na stranu Sparty. Nastartoval jste se v tomto období i vy?

Myslím, že už jsem byl nastartovaný předtím. Udělal jsem chybu, kterou dělají i nejlepší obránci na světě. Bylo blbé, že přišla v nejsledovanějším zápase v Česku. Budu o tom slýchat ještě dlouho. Řada lidí tehdy říkala, že je jasno o mistrovi, jenže nebylo. Třeba Igoh Ogbu ze Slavie je výborný stoper, ale také proti nám v nadstavbě udělal zkrat, který už o titulu rozhodl.

Postupem času se celý ročník překlopil do pozitivního směru. Dostal jste i pozvánku do seniorské reprezentace.

Hned po Slavii jsme měli ostřejší tréninky. Všichni do toho šlapali, souboje byly občas za hranou. Všichni jsme se vybili, dala se do toho zdravá agresivity. Najednou jsme po jedenácti letech vyhráli v Plzni, bylo to pro nás něco neskutečného. Jak říkám, teď se o tom mluví jednoduše, ale opravdu pak vše šlapalo. Horší je, když se nedaří.

Co vám daly začátky kariéry v Králově Dvoře?

Do třinácti mě trénoval táta, bral si mě individuálně, byl na mě hodně přísný a náročný. Dostal jsem do sebe disciplínu, tvrdá práci mi je vlastní. V Králově Dvoře jsem hrál hrozně rád.

Kdy přišel váš přerod na stopera?

Až v kategorii U15 na Spartě. Do té doby jsem hrál na křídle, uprostřed zálohy i v útoku. Táta mě dával tam, kde bylo potřeba. Balon mi nevadil. Postupem času jsem vytáhnul a neměl takovou akceleraci, koordinace těla byla horší. Trenér Kopáňko za mnou přišel a zeptal se, jestli chci hrát v útoku, nebo na stoperu.

Netradiční možnost výběru.

Stavil mě do útoku, ale já tam neměl moc míčů. Nerad hraju zády k bráně. Takže mě to tam moc nebavilo a vybral jsem si stopera. Teď jsem spokojený, baví mě bránit a zároveň být na balonu.

Vašimi vzory jsou Pavel Nedvěd a hlavně Cristiano Ronaldo. Co by si od Portugalce měl fotbalista vzít?

Víme, že má talent, ale já si z něj bral mentalitu a nastavení. Ničím se neuspokojil, i v jeho věku chce dokázat víc a víc. Je to neskutečné, mám k němu obrovský respekt. Sám však dělám hlavně to, co mi vyhovuje. Není to tak, že bych někoho kopíroval. Když někde něco vidím, proberu to třeba s kondičními trenéry. U Ronalda šlo hlavně o nastavení hlavy.

A vedle jakého stopera byste si rád zahrál?

Napadá mě asi Virgil van Dijk. Hraje s klidem, i když občas vypadá, že má zápas na háku. Na stoperu je vše o zkušenostech, ty on jednoznačně má. Rád bych si vedle něj zahrál.

Čím vás upoutal legendární basketbalista Michael Jordan?

Jak říkám, zajímá mě mentální nastavení. Viděl jsem seriál na Netflixu The Last Dance a nadchlo mě, co jsou lidé schopni dělat pro to, aby byli nejlepší.

Co například?

Nebyl pro něj problém házet celý den na koš a makat. Všichni máme talent, ale ti nejlepší se odlišují tím, že mají něco navíc. Znovu zmíním mentální nastavení a obecně fakt, že sportu dávají opravdu hodně.

Celé je to také o sebereflexi. Jste na sebe hodně přísný?

Někde jsem býval příliš, že jsem si až ubližoval. Ale už s tím umím pracovat.

Když se nedaří, chcete se vypovídat, nebo preferujete klid a samotu?

Většinou jsem dost uzavřený do sebe, mám rád svůj vnitřní klid. Ale často věci probíráme s partnerkou. Někdy je taky fotbalu už moc a rád vypnu.

Vaše přítelkyně Ester Bendová je reprezentantkou v atletice. Pomáhá vám, že jste oba vrcholoví sportovci?

Je pro mě hodně důležitá a myslím, že i naopak. Když se nám nedaří, víme, jak v takových situacích chodit. Podobné momenty jsou vždy nepříjemné, ale podporujeme se navzájem. Jsem za ni hrozně vděčný.

Běhá 100 a 400 metrů překážek. Porazil byste ji?

Myslím, že ve sprintu by měl každý kluk holku předběhnout. Nebo takhle mi to Ester říká, že bychom měli být rychlejší. Mluvím tedy o klasickém sprintu, musel bych běžet bez překážek (smích). Ty jsem nikdy nezkoušel, třeba někdy. Když nám fotbalistům sezona končí, atletům začíná, nemůžeme si s časem úplně tolik hrát.

Kdysi jste na Twitteru před třemi lety sdílel seznam největších talentů, ve kterém jsem sám figuroval. Sledujete žebříčky často?

Ty jo, to už si ani nepamatuji. Teď už bych žebříček asi nesdílel. Nejsem úplně typ fotbalisty, který by podobné věci pravidelně sledoval. Ale pokud něco takového uvidím, budu si toho samozřejmě vážit.

Co chcete dokázat na Euru do 21 let?

Víme, koho máme ve skupině. Anglie i Německo jsou velké týmy, favorité na vítězství. Dá se však hrát s každým. Bude to o nás, pravda leží na hřišti. Nejbližší cíl je postup ze skupiny.

Začínáte ve čtvrtek s Anglií, je velkou výhodou, že jste na ni narazili i v kvalifikaci?

Velký rozdíl byl vidět už mezi zápasem u nich a pak doma. Podruhé jsme trochu navnímali, jak na ně. Jsou to však skvělí fotbalisté, mají zkušenosti z Premier League.

Berete šampionát i jako šanci se ukázat?

Nebudu lhát, je to součástí celého turnaje. Jednotlivci vždy vzejdou z toho, že dobře pracují pro tým.

Vás by nejvíce lákala Itálie?

K prvotnímu přestupu by se mi rozhodně Serie A líbila. Mám hodně rád AC Milán, líbí se mi kultura klubu. Nabídku z Interu bych ale asi neodmítl (smích). Navíc proti AC Milán jsem debutoval v prosinci 2020 v Evropské lize za Spartu v základní sestavě. Bylo to fantastické, že jsem si proti nim mohl zahrát. I když už o nic nešlo, pro mě to je zatím jeden z největších zápasů kariéry. Velká zkušenost, bylo mi 17.

Sparta si na podzim s jistotou zahraje základní skupinu jednoho z evropských pohárů. Máte vysněného soupeře, se kterým byste se rád střetnul?

Asi Real Madrid. Zajímá mě, jaké by to bylo nastoupit na Santiago Bernabéu. Zahrát si Ligu mistrů by bylo nádherné, i když nás čeká složitá cesta v podobě dvou soupeřů.

Je pro vás inspirací loňské tažení Plzeň?

Pro český fotbal je něco podobného vždy důležité. Plzeň udělala super úspěch a rádi bychom na to navázali. Sparta byla v Lize mistrů naposledy v sezoně 2005/2006.

Nevadí vám, že máte sezonu téměř bez volna?

Beru to jako součást fotbalu a našich kariér. EURO je velký na turnaj, na který se těším. Volno bude dlouhé podle toho, jak skončíme. Platí tedy, že čím menší odpočinek, tím vlastně lepší. Někdy člověku sedne víc, že je stále v zátěži. A samozřejmě je vše jednodušší, kdy se daří. Máme titul a nevadí mi, že jsem hned s reprezentací. Oslavy jsme přežili, byly dlouhé a super. Vytvořili jsme si momenty, na které budeme vzpomínat do konce života.

U profesionálních sportovců se často řeší otázka finanční gramotnosti. Šetříte, nebo utrácíte?

Jsem v tomto ohledu rozumný. Šetřím, ale když se mi něco libí, udělám si radost. Dávám si cíle, za které bych co chtěl.

Například?

Třeba start v reprezentaci A-týmu, samozřejmě titul. Nechci ale přesně říkat, čím se pak odměním. Prostě tím, co se mi líbí.