Slovinci si strašně věří, říká Jarošík. V Celje se pere s mentalitou hráčů

Chtěli se ukázat, hráli první zápas doma, ale moc se mi nelíbili. Hráli z bloku, dostali tři góly a mohli pak dostat dalších pět. Hned zkraje měli po standardkách dva závary, kdyby dali gól, možná by to vypadalo jinak. Otevřenější to bylo až za stavu 0:2. Začali hrát, ukázali, že umějí kombinovat. Snažili se, ale bylo jim to na prd. V tomhle utkání ale nějaký velký výsledek neočekávali. Se Španěly prohrávají ve všech kategoriích. Soustředí se hlavně na nás a Italy, to jsou pro ně důležitější zápasy.

Stoper Zaletěl se mi hodně líbí. Moderní obránce, rychlej, tvrdej, má skvělou rozehrávku, i z prvního doteku umí. V Celje jsem je dával v přípravě do sestavy zpočátku spolu. Vypadalo to dobře, jenže v lize nastaly trochu problémy. Vedle Zaletěla jsem potom nasadil zkušenějšího hráče a Stojinovič tedy už tolik nehrál. Ale oba jsou poctiví a fajn kluci.

Vzhledem k našim slabším výsledkům v lize a pohodě na tohle nebyl úplně prostor. Ale o mistrovství jsme se bavili. Popřál jsem jim všechno nejlepší. Akorát jsem říkal, že až budou hrát s Českem, že jim moc nepřeju. (úsměv)

Trochu mě to mrzí. Když jsem v zimě přišel a hráli první přáteláky, dělal občas taktické chyby. Pak si dal říct a teď je to náš dlouhodobě nejlepší hráč. Hraje střední zálohu, působil v mládeži Interu Milán. Fakt skvělej hráč, profesionál. Myslím si, že vzhledem k jeho aktuální formě ho měli na šampionát vzít. Ale říkali, že mají na této pozici lepší hráče. Líbí se mi i další, které jsem poznal ve slovinské lize.

Ano, hráli jsme proti němu. Věřil si, byl důležitou postavou týmu. Jsou tady i další, jako třeba Elšnik z Olimpije Lublaň nebo Kolobarič z Domžale. Mají tam spoustu hráčů, kteří nastupují v cizině. Já mám zase v týmu dost kluků, kteří působili v mladším věku v italských klubech. Hodně hráčů si jimi projde, pak se vrátí a zkoušejí tady nastartovat kariéru. Před turnajem si Slovinci strašně věřili a věří si asi dál, což je způsobené jejich náturou. Zkrátka neřeknou, hele, jedeme tam a uvidíme. Jsou to jižní národy, buď jim to strašně jde, nebo nejde.

Je to pro mě velká zkouška. Měli jsme skvělou přípravu. Na soustředění v Turecku hráli proti kvalitním soupeřům. Všechno šlo jak po másle, i vedení bylo výkony nadšeno. Myslel jsem si, že je do ligy přeneseme, jenže ta je úplně o něčem jiném. Řada mladých kluků to neunesla. S trenérským štábem, kterej mám vynikající, dělám maximum, abychom to nakopli. Myslel jsem si, že se budeme prát o Evropu, ale zatím na ni můžeme zapomenout. Ještě máme šanci do ní jít přes vítězství ve slovinském poháru, kde jsme postoupili do čtvrtfinále. Uvidíme.

S mentalitou hráčů, protože vůbec nejsou zvyklí tvrdě pracovat. Celkově jsou v lize hodně šikovní kluci, s míčem, technicky vybavení, ale moc se jim nechce do taktiky a týmového pojetí. Mám v kádru Slovince a Chorvaty... Umějí skvěle zahrát, zatrénovat, ale neumí to už druhej, třetí den... Jsem zvyklej, že když něco dělám, tak naplno a chci to samé i po hráčích. S tím nejvíc bojuju, přesvědčit je, aby dělali to samý. To je jediná cesta k úspěchu. Je to s nimi těžký. Když hraju, všechno je dobrý, když ne, všechno je prostě špatný. A to si nedovedu představit jít trénovat třeba do Srbska, to musí bejt úplně blázinec.

Když to srovnám třeba s Ústím nad Labem, kde jsem trénoval, mám tady víc lepších hráčů. Jenže oni po jednom, druhém, třetím nevydařeném zápase furt hledají chyby okolo sebe, a ne v sobě. Když jsem v Ústí zvýšil hlas, všichni se chytili za rypák a příští zápas makali a dřeli. Honza Peterka si to na hřišti i v kabině srovnal, tady nemají lídra a dělají si trochu, co chtějí.

Souhlas. Vyhráli jsme v Mariboru, odehráli další dobré zápasy, ale řadu z nich jsme nedokázali přetavit ve výhru a dát gól. Třeba s Bravem jsme doma 75 minut hráli neskutečnej fotbal, ale po dvou individuálních chybách nakonec prohráli 2:3. Prostě mladej tým. Hrajeme dobře, pak dostaneme hloupej gól, na který se naopak my natrápíme. Minulej rok odešli dva nejlepší střelci, jeden vstřelil pětadvacet gólů, druhej patnáct, což je hrozně znát.