Článek
Rozzářené slunce, teplota lehce přes 20 stupňů a příjemně hebký trávník na tréninkovém hřišti v letovisku San Pedro del Pinatar. Tyhle kulisy má předposlední ladění české jednadvacítky před letním mistrovstvím Evropy. „Ideál. Rukavice jsme nechali doma," usměje se Koubek.
S týmem trenéra Jana Suchopárka byl naposledy před rokem, jako žolík za Lvíčata dohromady odehrál necelých 40 minut. Teď vydělal i na posunu Tomáše Čvančary či Matěje Juráska do áčka. „I tak je tady konkurence obrovská, každý se snaží ukázat trenérům to nejlepší. Jsem přesvědčený, že takhle by to bylo, i kdyby se EURO nehrálo," líčí Koubek.
Lvíčata dřou ve Španělsku 💪🇪🇸 pic.twitter.com/Rc463z0AEM
— Česká fotbalová reprezentace (@ceskarepre_cz) March 22, 2023
Do Španělska přijel v pohodě, v Hradci se na něj spoléhá a na jaře se trefil dvakrát. „Za poslední rok jsem udělal velký progres. V klubu dostávám prostor a cítím na sobě, že se zápasy rostu a získávám sebevědomí. Každý gól je pro mě plus a celkově už nejsem tolik vyplašený, jako když jsem v osmnácti začínal v lize," vykládá Koubek.
Matěj Koubek (v popředí) se do jednadvacítky vrátil přesně po roce. Zatím za Lvíčata odehrál tři utkání, gól dosud nevstřelil.
V zelenobílém dresu Bohemians byl zvyklý hrát o záchranu, zato teď má v Hradci příjemnější starosti. I když ironií osudu je vršovický tým momentálně výš než parta v černobílém. „Liga je hodně vyrovnaná, ještě před pár týdny byl Hradec nad Bohemkou," připomíná Koubek.
„V posledních kolech se nám elitní šestka trochu vzdálila, ale nebojím se o nás. Primární cíl je vyhnout se skupině o udržení, abychom mohli v klidu směřovat k příští sezoně na novém stadionu," popisuje. „Teď fungujeme v trochu bojových podmínkách, kvůli azylu žádný zápas nehrajeme doma. Klub se ovšem za každé situace dokáže semknout a všichni bojujeme za Hradec. Tohle se mi moc líbí a vidím v tom klíč k úspěchu."
Když hrál v Bohemians, parťáci mu občas z legrace říkali Libore podle klubového sekretáře a vedoucího áčka se stejným příjmením. I v Hradci má Koubek jmenovce, trenérského doyena Miroslava. „Je to hezká shoda náhod. Sem tam v kabině přiletí nějaký vtípek nebo narážka, ale všechno v klidu. Trenér od prvního momentu zdůrazňoval, že nemáme žádnou spojitost a že protekce nehrozí," pobaveně vypráví Koubek.
Mimochodem, do ligy to dotáhl i jeho otec František. Rychlý útočník hrával v korejském Soulu, na Žižkově či v Hradci Králové, kde je teď doma syn Matěj. „Táta nedá na Hradec dopustit, zažil tam nejlepší léta kariéry," poví Koubek junior. „Doufám, že mu dělám radost. Je to jeden z náročnějších tátů: když dostanu pochvalu, musím hrát opravdu dobře. Odmala jsem byl naučený, že musím na sobě pořád pracovat. Pomohlo mi to."
Před cestou do Španělska se zastavil doma a od otce uslyšel: „Ať se ti daří. A věř si." Koubek v předchozích třech startech za jednadvacítku ani jednou neskóroval. Pokud v březnu nulu v gólové kolonce vymaže, EURO pro něj bude zase o něco blíž.
