Článek
Asi těžké zvažování, zda v Brentfordu vydržet a doufat v šanci, nebo vyměnit anglickou Premier za dánskou ligu?
Těžké, ale nakonec jsme se s trenérem shodli, že pro mou další kariéru a fotbalovou budoucnost není ideální, abych v klubu zůstával a že bude lepší najít klub, který o mě bude mít zájem a bude se mnou chtít pracovat. Usoudil jsme, že Viborg je nejlepší variantou.
Dánští spoluhráči vám odchod do jejich rodné země a angažmá ve Viborgu také doporučili?
Mluvil jsem s nimi, jak jim dánská liga pomohla a na začátku kariéry je fotbalově posunula. I do atraktivnějších fotbalových soutěžích, než je ta v jejich zemi. Jistou roli v mém rozhodování sehrálo i to, že i dánská mentalita je mi blízká.
Přesto asi velký skok z devítimilionového Londýna do čtyřicetitisícového Viborgu...
Obrovský skok to je, ale zvykám si. Viborg je malým městečkem plným přátelských lidí, z nichž je cítit, jak moc se o fotbal zajímají a jak s místním klubem žijí. I proto už zvládám první dánská slovíčka a po návratu ze srazu reprezentační jednadvacítky se pustím do lekcí dánštiny. S komunikací ale problém není, protože všichni mluví anglicky, a i při trénincích se domlouváme v angličtině.
A co přivykání na dánský fotbal?
Je zatím brzy abych mohl vynášet nějaké soudy. Anglický fotbal je pochopitelně fyzicky hodně náročná, i hráči jsou na Ostrovech kvalitnější, což je logické, neboť do tamních klubů přestupují ti nejlepší fotbalisté. V dánské lize hraje spousta mladých šikovných fotbalistů, většina mužstev se snaží o moderní, konstruktivní fotbal.
Ve Viborgu zatím sbíráte starty po minutách. V pěti zápasech to vydalo na 58 minut...
Každý přestup a přesun do jiné ligy je skokem, takže jsem rád i za minuty, které jsem odehrál. Zvlášť v zápasech proti nejlepším dánským týmům - Kodani, Midtjyllandu Lidé v Dánsku na fotbal chodí, na stadionech panuje výtečná atmosféra. Věřím proto, že dostanu víc šancí a větší prostor, takže i počet odehraných minut se bude zvyšovat.
Nesehrálo roli ve vaší fotbalové aklimatizaci i to, že do klubu si vás v zimě přivedl trenér Larsi Friis, ale záhy ho vystřídal jeho jmenovec Jacobe?
Nebudu lhát, příjemné to není. Zvlášť když člověk přijde do jiné země a nového klubu a na všechno si musí zvykat. Ale fotbal přináší i změny trenérů, takže pro mě z toho plyne jediné - soustředit se na další tréninky a zápasy, abych se v kádru Viborgu prosadil.
Po reprezentační pauze vás v dánské lize čeká boj ve skupině o záchranu, i když vzhledem k momentálnímu bodovému zisku starosti i setrvání v lize mít nemusíte. Přesto - jak v klubu tuto konstelaci vnímají?
Viborg postoupil do dánské Superligy v minulé sezoně. Do poslední chvíle jsme hráli o účast v první šestce a měl reálnou šanci se do ní dostat. Předváděli jsme dobré výkony a scházelo málo. Kvalitu na to máme, takže snad se do ní dostaneme v příštím ročníku. Teď po reprezentační přestávce pro mě vyplněné kvalifikačními zápasy naší jednadvacítky s Albánií a Andorrou se zaměříme na uhájení sedmé příčky, která v Dánsku znamená baráž o účast v Konferenční lize s týmem, který skončí v tabulce čtvrtý.
Mezitím váš ovšem čeká zmínění kvalifikace o postup na malé EURO, v níž ve skupině stále válčíte s Anglií o první místo.
Minule jsme v Anglii prohráli a ve Slovinsku remizovali, takže teď chceme zaváhání napravit a získat šest bodů, abychom pak mohli v červnu bojovat s Angličany o prvenství ve skupině.
V pátek večer to ale v Albánii určitě jednoduché nebude...
Doma jsme ji sice porazili 4:0, jenže na svém hřišti jsou Albánci úplně jiným týmem. Jsou hodně silní v brejcích, na které si budeme muset dát pozor, chytá za ně i jiný gólman, který je schopen je podržet. Přesto na nic jiného, než na tři body nemyslíme.