Článek
„Fotbal zbožňovali,“ vypráví dvaadvacetiletý borec. Když do Německa odešel v zimě na hostování ze Slavie, řešil problémy s bydlením. „Nikdo by mi nedal byt na tři měsíce. Každý chtěl roční smlouvu. A být na hotelu do konce sezóny bylo nereálné. Člověk z vedení klubu pak přišel s nabídkou na pronájem přízemí v domě starších důchodců patnáct kilometrů za Kaiserslauternem. Cena byla lepší než v Čechách, neváhal jsem ani minutu,“ vzpomíná Hloušek.
Jeho volba se ukázala jako výhra jackpotu. „Paní mi každý pátek uklízela. Vlastně uklízela průběžně a já kvůli ní dodržoval jistý režim, aby nepřišla do nepořádku,“ přiznává Hloušek s úsměvem. „Když jsem potřeboval, vyprala mi oblečení. Dům měl společnou chodbu v přízemí, kde byl koš. Jeden den jsem tam hodil špinavé prádlo, druhý den bylo voňavé na hromádkách,“ vzpomíná na špičkový servis odchovanec semilského fotbalu.
Důchodci si ubytování Hlouška považovali
Jeho „opatrovníci“ si možnosti ubytovat hráče Kaiserslauternu považovali. „Stěhoval jsem se k nim tři dny po podpisu smlouvy. A už jsem měl na plotě u zvonku jméno. Celé městečko Hochspeyer vědělo, že jsem fotbalista. Šel jsem nakoupit a rozdával fotky s autogramy,“ směje se Hloušek.
Když dorazil z tréninku, měl na zahradě nachystané lehátko, aby mohl relaxovat. V případě, že paní domu pekla sladké dobroty, nepřišel zkrátka. Pravidelně dostával pozvání na obědy i večeře. „Několikrát jsem ze slušnosti přijal. A součástí vždycky byla náročná debata o fotbale.“
Nešlo přitom o složitost jazyka našich západních sousedů, jímž Hloušek vládne bezproblémově. „Učil jsem se němčinu ve škole a pak ji oprášil při čtyřměsíční rehabilitaci po operaci křížového vazu v Regensburgu,“ připomíná. Debaty byly vždy plné fotbalových postřehů.
„Pamatovali ještě Fritze Waltera, bývalého vynikajícího hráče Kaiserslauternu, který se stal i mistrem světa a jeho jméno nese stadión ve městě. Bylo jim sice přes sedmdesát let, ale měli hrozně moc energie. Pořád dělali na zahradě nebo cestovali. A hlavně si nenechali ujít jedinou televizní debatu o fotbale,“ líčí Hloušek. „Dvakrát jsem jim dal vstupenky na domácí zápas s možností vstupu do VIP, což byl pro ně velký zážitek. Dokonce šli za šéfem klubu Stefanem Kuntzem a chlubili se, že u nich bydlím.“
Přestože se měl u německých seniorů jako v pohádce, od nové sezóny zřejmě jejich pohostinnosti nevyužije. „Ještě nejsem rozhodnutý, ale přemýšlel jsem, že bych si vzal byt někde v centru Kaiserslauternu. Všichni spoluhráči bydlí ve městě, a když jsem chtěl vyrazit s nimi, neustále jsem dojížděl,“ popisuje jeden z důvodů stěhování. „A také mi bylo blbé zvát si kamarády, když nejsem v domě sám. Člověk přece jen nemá úplné soukromí.“
