Hlavní obsah

Dovalil po krachu olympijského snu: Za nezdar si můžeme sami

Snažil se zůstat nad věcí, byť emoce jím bezpochyby cloumaly. Ani krach olympijského snu Jakuba Dovalila, trenéra české fotbalové reprezentace do 21 let, nestrhl k neuvážené kritice. Po neslavném loučení s mistrovstvím Evropy v Dánsku, na jehož konci v sobotním odpoledni jeho svěřenci prohráli s Běloruskem (0:1), přiznával promarněnou šanci na účast v Londýně 2012. „Bronzová medaile má pochopitelně v tuto chvíli hodně hořkou příchuť,“ připustil po zápase, než se pustil do bezprostředního hodnocení.

Foto: René Volfík, ČTK

Trenér fotbalistů do jednadvaceti let Jakub Dovalil

Článek

Představuje konec turnaje v podobě prohry s Běloruskem v zápase o 3. místo, pro jehož vítěze byla místenka na olympijských hrách v Londýně 2012, nejhorší představitelný scénář?

Rozhodně ano! Konec turnaje je pro nás hodně smutný. Ale můžeme si za nezdar jen sami. Prohra s Běloruskem je jen vyvrcholením průběhu celého šampionátu, v němž jsme se neuměli prosadit v ofenzivě. Hra útočníků nám prostě nevycházela od začátku.

Není skutečnost taková, že jsme ani na Bělorusko neměli a soupeř byl ve skutečnosti lepší?

Ne! Do přestávky jsme měli větší procento držení míče, více střel na branku. Protivník se nemohl dostat do tempa. Až po přestávce, kdy zřejmě jejich trenér mužstvo v kabině zkritizoval, se zvedli. Nám hodně ublížila nepochopitelná červená karta.

Je hlavním viníkem nezdaru Vácha, který musel po dvou žlutých kartách pod sprchy patnáct minut před koncem zápasu?

Samozřejmě nás vyloučení hodně ovlivnilo. Nerozumím tomu, že si nechá dát druhou žlutou kartu za hraní rukou v pokutovém území soupeře. Navíc jsme měli už vyčerpaná dvě střídání z důvodu zranění. A mnoho dalších variant, jak hru oživit, se nenabízelo, protože Pekhart měl ze sobotního předzápasového tréninku lehký otřes mozku a u Černého přetrvávaly problémy s nakopnutým nártem v zápase se Švýcarskem.

Ale těžko svalovat nezdar jen na záložníka, který v předešlém průběhu šampionátu patřil k nejlepším hráčům mužstva...

Samozřejmě. Někteří hráči mohli určitě dát do hry více. Nechci se pouštět do unáhlených soudů s horkou hlavou, je třeba si vše zanalyzovat. Ale třeba střídající útočník Kozák dostal žlutou kartu za faul a byl šestkrát v ofsajdu. Nehledě na skutečnost, že před rozhodujícím okamžikem jsme Kozáka jasně upozorňovali, aby skórujícího Filipenka hlídal. Pokyny dostal už o přestávce. Ale hráč Běloruska měl i tak dvakrát za sebou při standardní situaci prostor pro zakončení.

Lze šampionát z hlediska boje o olympijské hry při semifinálovém soupeři v podobě Švýcarska a následného střetu o 3. místo s Běloruskem označit za promarněnou šanci?

Pochopitelně má bronzová medaile hořkou chuť, protože Švýcarsko i Bělorusko jsme za normálních okolností měli přehrát. Ale hráči se prostě nepotkali na turnaji s optimální formou. Účast na olympijských hrách nám protekla mezi prsty!

Související témata: