Článek
Matěj Chaluš na archvním snímku.
Myslíte na mistrovství už hodně?
CHALUŠ: Každý den! Ještě sice před sebou máme jeden zápas v Jablonci, na který se musíme soustředit, ale myšlenkám na mistrovství se vyhnout nejde. Už se nemůžeme dočkat. S kluky si píšeme každý den. Ale zároveň se obáváme covidu, aby se nikdo nenakazil, což by nás hodně oslabilo. Nikdo o turnaj přijít nechce.
SADÍLEK: Těšíme se strašně moc. Od postupu odečítáme dny do prvního zápasu. A už je strašně blízko. Zároveň se však všichni docela bojíme, abychom byli zdraví. Snad budeme všichni negativní.
Chráníte se ještě víc nad rámec povinných opatření?
CHALUŠ: Snažíme se, už bohužel nejsme v těch devadesáti dnech od prodělání covidu. Omezil jsem styk s rodinou, s kamarády, snažím se být co nejvíc doma. Ven chodím prakticky jen se psem. A i tady se držíme trochu odděleně, byť samozřejmě v klubu to nejde stoprocentně. Ale i v kabině se snažíme být separé.
SADÍLEK: Mám to podobně. Jsme v tom dost spolu. V uzavřených prostorech se držíme od kluků dál. Odtrénujeme a jedeme domů. Jsem doma s přítelkyní a čekám na další den.
Takže teď žijete ještě v uzavřenější bublině.
CHALUŠ: Dá se říct, že ano. Jeden druhého tak trochu chráníme. A zároveň když koronavir chytne jeden, tak ho bude mít asi i ten druhý... (usmějí se)
V tom případě by asi úsměv ztuhl kouči Krejčímu, když by naráz přišel o oba kapitány.
SADÍLEK: Kapitánem je Chaly. Jen když chyběl kvůli zranění a pak koronaviru, tak ji natáhl někdo jiný. Ale platí, co říkal Chaly, jde jen o formalitu. Jsme jeden tým, bojujeme jeden za druhého a neřešíme, kdo je kapitán.
CHALUŠ: Kapitánskou pásku sice nosím já, ale už jsem několikrát říkal, že lídrů máme několik. Sáďa (Sadílek), Jedla (Jedlička), Šáša (Šašinka) nebo Láďa Krejčí. Kapitánská páska je opravdu jen taková formalita.
Každopádně cítíte jako kapitán a jeho první zástupce před turnajem větší zodpovědnost?
CHALUŠ: Určitě, kdyby bylo potřeba kluky motivovat nebo nějak nakopnout. Přeci jen nějaký slovo v kabině máme, ale vážně na to nejsme sami. Je tam plno kluků, kteří mají tyhle schopnosti. Fungovat v tomhle týmu je radostí.
SADÍLEK: Přesně tak. Na nároďák se každý těší a každý je motivovaný. Kdyby nebyl, něco je špatně. Pro mě je závěrečný turnaj za reprezentaci asi vůbec to nejvíc. V realizáku jsou správní lidi a noví hráči do party hned zapadnou. Táhneme pak za jeden provaz.
V sezoně před turnajem jste se oba sešli v Liberci. Michale, jde o úplnou náhodu, nebo jste kalkuloval při výběru právě i se šampionátem?
SADÍLEK: Popravdě, i když jsem byl v Eindhovenu, v kontaktu jsme spolu byli skoro každý den. Nějaký vztah už máme. A samozřejmě jsem přihlížel i k tomuto, když byla šance jít do Liberce. Věděl jsem, co tady je za kluky, že tady je Chaly či Honza Matoušek. Hodně to k tomu přispělo.
Však jste na začátku na podzim u Matěje i bydlel, že?
SADÍLEK: Ano, skoro dva měsíce.
Pak už to nešlo vydržet, vypukla „ponorka"?
SADÍLEK: (usměje se) Ne, určitě šlo. Jsem rád, že mi Chaly umožnil bydlet u něj a pomohl se v Liberci celkově zabydlet. Měl jsem čas si něco najít a nemusel to řešit honem. Ale mám rád svůj klid, takže jsem chtěl bydlet ve svém a vstávat třeba i podle sebe. Mně osobně nevyhovovalo, že jsem musel vstávat hodinu a půl před srazem. Cesta z Prahy je přeci jen o něco delší, než když bydlíte v Liberci.
V jarní části spolu za Liberec i pravidelně hrajete. Může se to na turnaji na souhře projevit?
CHALUŠ: Doufám, že ano. Věřím, že to nějakou větší roli hrát bude, že jsme se poznali víc a víme, co jeden o druhého můžeme čekat. Snad se nám to podaří zužitkovat.
SADÍLEK: S tím souhlasím.
Jak moc z tohoto pohledu mrzí, že z Liberce nejede kvůli zranění i třetí do party Jan Matoušek?
SADÍLEK: Hodně, protože je součástí týmu a v kvalifikaci odehrál spoustu zápasů. Měl důležitou roli a je to škoda, protože zranění přišlo zrovna ve chvíli, kdy začínal hrávat.
CHALUŠ: Mrzí nás to hodně. Tohle nikomu nepřejeme. Víme, že je hráčem, který dokáže pomoci a obzvlášť na takovém turnaji. Myslím si, že pro něj to muselo být hrozně moc těžký. Musíme zabojovat i kvůli němu, abychom postoupili do další fáze a měl šanci na konci května usilovat o nominaci na vyřazovací část.
V posledních týdnech jste dostali do výtečné formy, v lize jste aktuálně třetí. Jak povzbudivé je teď sledovat formu toho druhého?
CHALUŠ: Jsem strašně rád, že Sáďa ke svým dobrým výkonům přidal i góly. Určitě mu to pomůže a na EURO bude ještě víc namlsanější. (usměje se) Je dobře, že hrajeme oba. Snad si pohodu a rozehranost přeneseme i na EURO, což je vlastně nejdůležitější, abychom tam přijeli v pohodě a týmu mohli dát co nejvíc.
SADÍLEK: V první polovině sezony jsme si prošli koronavirem a myslím, že se nemoc se pak někdy na výkonech podepsala. Po uzdravení jsme se necítili v optimální formě. Ale v zimě jsme přípravě věnovali nějaký čas navíc, když jsme byli u našeho reprezentačního kondičního trenéra Ondry Krajáka na kempu, kde nás dal do kupy a připravil na jarní část. Myslím si, že to teď ukazujeme na hřišti. Fyzicky se cítíme dobře. V Liberci je i dobrá parta. Když se k tomu přidají ještě výsledky, máte potom i pocit, že vás nic nezastaví. Ale musíme jít pořád zápas od zápasu a s pokorou.
Za Ondřejem Krajákem s vámi jezdil i gólman Martin Jedlička, jenž zmiňoval, že úspěchu na EURO podřídil v zimní přípravě úplně všechno, třeba včetně úpravy jídelníčku. Co vy?
CHALUŠ: Krajda nám otevřel cestu. Tímto bych mu i jeho celému týmu chtěl poděkovat, jak se nám věnovali. Člověk začal úplně jinak uvažovat. Ukázal nám, že fotbal není jen devadesát minut na hřišti a tréninky. Tímhle nám hrozně moc pomohl. Myslím, že je také jeho velká zásluha, jak teď hrajeme. Oba dva se podle mě cítíme moc dobře.
SADÍLEK: Souhlasím. Na jeho kempu jsem byl poprvé, Chaly s Jedlou už podruhé. A vzal jsem si z toho fakt hodně. Dřív jsem měl tréninky, zápas, strečink a konec. Potom domů a dělal jsem si svoje věci. Ale teď už přemýšlím i o tom, jak se stravuju, v kolik jdu spát, jak se chovám před spaním... Věnuju tomu hodně času. A jak říkal Chaly, cítíme se dobře.
Co nejzásadnějšího jste změnili?
SADÍLEK: Za mě asi jídelníček. Máme to nalajnované každý všední den, o víkendu máme zápas, to se stravujeme na hotelu. Prostě se snažíme tělu dávat, co potřebuje.
CHALUŠ: Mně Krajda hrozně pomohl i tím, že mi dorovnal deficit mezi zdravou a operovanou nohou. Tady bych chtěl poděkovat i kondičnímu trenérovi Kubovi Hybšovi, bráchovi Matěje Hybše.
Šampionát se hraje netradičně uprostřed sezony, jaké to má specifika?
CHALUŠ: Zvláštní je to určitě, ale nejvíce v tom, že se musíme obejít bez lidí, na který jsme se hodně moc těšili. Viděli jsme předešlá mistrovství a říkali si, jaká je to paráda. Jelo by tam plno našich kamarádů, byli by tam snad všichni naši příbuzní... A nejen oni, turnaj je lákadlem pro všechny fanoušky českého fotbalu. Absence diváků je pro nás asi největší rána. A že se hraje takhle v sezoně? To asi nikdo moc neřeší. Jsme rádi, že šampionát můžeme vůbec odehrát.
SADÍLEK: Souhlasím. Pro všechny může jít o jeden z vrcholů kariéry a chtěli jsme zápasy odehrát s fanoušky. Bohužel se tak asi nestane. Ale musíme to akceptovat. Jsme rádi, že se turnaj vůbec uskuteční, protože chvíli i tohle bylo na hraně.
Vaše parta zažila i mistrovství Evropy do 17 i 19 let. Na prvním jste skončili ve skupině, na druhém vypadli až smolně s Anglií v semifinále. Bude teď z nabytých zkušeností tým těžit?
CHALUŠ: Nepochybně. Každé EURO nám dalo něco. Na sedmnáctkách jsme byli nezkušení, nevěděli, co od toho čekat. Jeli jsme tam s tím, že si to se všemi rovnocenně rozdáme. Jenže silnější soupeři nás prostě přejeli, i když jsme třeba v těch zápasech nebyli horší. Změnili jsme pak svou mentalitu či chcete-li taktiku, všechno přizpůsobili výsledku a na ME do 19 let už to bylo něco jiného a myslím, že to bylo znát. Samozřejmě byla škoda, že jsme vypadli v semifinále. Myslím, že jsme také byli lepší, ale inkasovali jsme na 1:0 v 93. minutě a s tím už se dá těžko něco udělat. Tam jsme do sebe dostali touhu vítězit, nesnášíme porážky, což se nás doteď drží. Ať hrajeme s kýmkoliv. Byl to pro nás nakopávač, který nám pomohl i na EURO do 21 let.
SADÍLEK: Souhlasím. Jak se postupem času člověk vyvíjí, platí to i pro fotbalistu. Na sedmnáctky jsme jeli nezkušení, všichni jsme hráli za U-17, jen někteří za U-19, ale to byly výjimky. Na šampionátu do 19 let už byli hráči, kteří měli ligové zkušenosti. Chaly měl podle mě už dvě sezony v dospělém fotbale za sebou. A když se teď podíváte na náš kádr, většina dostává šanci ve svých týmech a hrají svou roli, což je pro kluby dobrá vizitka. Jsme rádi, že každý máme svou minutáž. Na EURO to můžeme zúročit.
