Článek
„Na Letné mě nechtěli, byl jsem spíše přebytečný. A paradoxně mi pomohli. Když jsem o všem zpětně přemýšlel, tak by třeba moje kariéra šla jiným směrem, kdybych tenkrát nemusel ze Sparty odejít,“ přemítá Koller.
Musel snášet různá příkoří, s klátivými pohyby a výškou 202 centimetrů byl spíše pro smích. „V něčem to člověka posílilo. Nebýt tehdejšího dění, nešel jsem do Lokerenu a všechno by se asi ubíralo jinak,“ míní rodák ze Smetanovy Lhoty.
Jako mladíček v dresu Sparty se proslavil mimo hřiště svým neopakovatelným televizním rozhovorem s reportérem Novy Václavem Tittelbachem, který si můžete připomenout na přiloženém videu. To se stalo trvalým hitem českého internetu, ostatně na Youtube má okolo půl miliónů zhlédnutí.
V Belgii vykročil za slávou
Po odchodu do Lokerenu se ale pořádně prosadil i na trávníku. Právě v malém městečku v Belgii vykročil za slávou. „Přestup byl zlomovým momentem kariéry,“ říká Koller. Pak už totiž sbíral jen úspěchy. A stoupal po hvězdném fotbalovém nebi.
S výjimkou působení v Norimberku si všude získal fanoušky, kteří českého fotbalového obra milovali. „Měl jsem velké štěstí, že jsem si mohl zahrát na všech těch štacích. Když se ohlédnu zpět, kariéra byla krásná. Mám spoustu zážitků,“ lebedí si Koller.
Nechce vyzdvihovat žádný konkrétní výsledek, ať už na klubové či reprezentační úrovni. „Úplně nejvíce si vážím všech zážitků. I když je třeba si přiznat, že jsou spokojeny s výhrami, které znamenaly úspěchy,“ rekapituluje už bývalý profesionální útočník.
Dva okamžiky z téměř sedmnáct let dlouhé profesionální kariéry však přece jen v dlouhánově mysli ční nad ostatními. „Titul s Dortmundem byl nádherný. Vážně hodně silný emocionální zážitek,“ vzpomíná na dobu, kdy s Tomášem Rosickým pobláznili fanoušky Borussie. Kollerovy emoce po bundesligovém triumfu najdete také na videu. „A pak samozřejmě reprezentační bronz v Portugalsku. Evropský šampionát byl výjimečný,“ tvrdí s odstupem let.
Celebritou ve výslužbě
Teď bude celebritou ve výslužbě. Už během minulých měsíců si občas zašel na zápasy Monaka, kde také hrál. „Není to tak, že by mě brali jako hvězdu. Všechno je v klidu. Nemám ani žádnou čestnou vstupenku. Jedna naše známá dělá ve firmě, která má na stadiónu lóži. Většinou chodím k nim,“ vypráví s úsměvem Koller.
Odpadne mu i věčné cestování nezbytně spjaté s fotbalovou kariérou: „My jsme v Cannes všechno řešili nízkorozpočtovými aerolinkami do Paříže a následně autobusem. Vše bylo do dvou hodin, s výjimkou jednou města u hranic s Andorou. Tam se jelo deset hodin...“
