Článek
„Na řízeček nebo klasické vepřo-knedlo-zelo se těším strašně,“ svěřil se Mičola Právu v telefonickém rozhovoru. Ani letos ale klasického kapra s bramborovým salátem jíst nebude. „Ryby zbožňuji, jen kapra nemusím,“ poznamenal.
O dárcích má jasno. „Pár drobností jsem nakoupil, ale už pár let jsem domluvený s Ježíškem, že mé blízké obdaruje penězi. Vyhýbám se nebezpečí, že můj dárek se nebude líbit,“ objasnil, proč dává přednost bankovkám.
„Akorát mi vůbec nepřijde, že Vánoce jsou už za pár dnů. V Baníku jsme končili sezónu na sklonku listopadu, měli volno a spoustu příležitostí nasát vánoční atmosféru. Ve Francii je to jiné. Ještě ve středu 22. hrajeme s Marseille. Teprve potom přijde přestávka do půlky ledna. Já pojedu na deset dnů do Opavy k rodičům, Mario Lička s rodinou v Brestu zůstává,“ nastínil blonďatý mladík plán na závěr roku.
Mičola nemá v sestavě Brestu tak jisté místo jako jeho spoluhráč a kamarád Lička. V osmnácti odehraných kolech francouzské ligy nastoupil ve dvanácti, Lička nechyběl ani jednou. Brest je nováčkem nejvyšší soutěže a její štikou. Jednu dobu dokonce vedl.
Lekce francouzštiny dají zabrat víc než trénink
Bylo to po jedenáctém kole a tehdy měl impozantní bilanci, když inkasoval pouhé čtyři branky. Ve dvanáctém a šestnáctém ale prohrál 1:3 v Lille a v Paříži se St. Germain. „V obou případech nám chyběli stopeři. Poprvé kvůli kartám, podruhé kvůli zraněním. Na naší hře to bylo znát,“ vysvětlil do letošního léta fotbalista Baníku výjimečné třígólové příděly jeho nového klubu.
Nyní je Stade Brest v tabulce sedmý se čtyřbodovou ztrátou na prvního. V posledním kole remizoval v Nice 1:1 a Mičola odehrál celé utkání. „Oddechl jsem si, protože třikrát po sobě mě nechal trenér sedět. Nevím, proč sestavu neměnil, když se nijak zvlášť nedařilo. Moje pozice v týmu je těžší v tom, že v systému 4 – 4 – 2 hrávám podhrotového útočníka a mým konkurentem je zástupce kapitána, hráč mimořádně oblíbený u fanoušků,“ popsal svoji pozici v týmu dvaadvacetiletý útočník. „V Brestu jsem opravdu velice spokojený. Jsme tu jedna rodina,“ dodal.
Akorát ta francouzština. „Bez problémů se domluvím v bance, v obchodě i u kadeřníka. Horší je to v kabině. Kluci, kteří jsou přímo z Brestu, mluví hrozně rychle,“ posteskl si Mičola. Dvakrát týdně chodí na francouzštinu do školy. „Dává mi to zabrat více než dvoufázový trénink. Učitelka totiž není Češka, mluví na mne jenom francouzsky.“
Česky ale mluví mladý fotbalista denně. Se spoluhráčem Mariem Ličkou a hokejistou druholigového Brestu Vladimírem Holíkem. „Vláďa je Opavák jako já. Hrával za Vítkovice, za Znojmo, naposledy za Sarezu v Porubě, z níž odešel do Brestu. V sobotu odjel na Vánoce domů. Dal jsem mu do auta pár drobných dárků pro rodinu a kamarády,“ uvedl Mičola, jenž doufá, že mu leteckou cestu domů nezkomplikuje počasí.
„V sobotu jsme hráli na jihu v Nice a po zápase jsme neodletěli. V Brestu na nejzápadnějším cípu Francie u Atlantiku byla mlha a hustě sněžilo. Museli jsme v Nice přespat a letěli jsme až v neděli,“ popsal český fotbalový útočník ve francouzských službách poslední dopravní lapálii, která v těchto zimních dnech není výjimečná.
