Článek
S Brestem vládnete francouzské lize. Neprohráli jste osm utkání v řadě, neinkasovali jste už 791 minut. Přitom váš tým je v soutěži nováčkem a po třech kolech měl jediný bod. Kdy nastal ve výkonnosti zlom?
Náš kádr se skládal z velké části v létě. Potřebovali jsme čas, aby si všechno sedlo. A strašně nás nakopnul zápas čtvrtého kola v Caen. Vycházelo nám úplně všechno. Na co jsme sáhli, klaplo. Získali jsme sebevědomí. A taky jsme někdy měli strašnou kliku.
Ale jenom díky štěstí přeci nemůžete být v čele soutěže.
V klubu panovala před startem sezóny nervozita, nebál bych se říct strach. Ale prezident od začátku tvrdil, že nepatříme mezi čtyři nejhorší týmy soutěže a nebudeme mít starosti se záchranou. Hodně lidí nás podceňovalo. Přitom my vážně nemáme špatný tým. V kádru jsou tři bývalí reprezentanti francouzské jednadvacítky. Národní dres Gabonu obléká Apanga, za Senegal hraje Daf, za Maroko Kantari, Ewolo reprezentoval Kongo a Touré Guineu.
Inkasovali jste dosud jen čtyři góly. Je taktika Brestu vyloženě defenzivní?
Obecně je francouzská liga mnohem více o obraně. A hodně silová. V zápasech je mraky soubojů. Je poznat, že v mužstvech je spousta naturalizovaných hráčů afrického původu, kteří jsou fakt hodně důrazní. My nejsme výjimkou.
Takže hrajete řádně od podlahy?
Určitě tvrdě. Ale mám pocit, že hráči se tady více respektují. Žádné záludné fauly. Musím říct, že z tréninku chodím více pokopaný než z mistrovského utkání. O místo v sestavě je tuhý boj.
Z jedenácti kol jste naskočil do osmi zápasů, vstřelil jeden gól, na dva přihrál. Stěžovat si na nedostatek příležitostí tedy nemůžete.
Mohl jsem dát více gólů. Ale jinak mi ke spokojenosti vážně nic nechybí. Trenér mi docela věří. I když jsem se v úvodu angažmá zranil a měl jsem osmicentimetrovou trhlinu ve svalu, tak mi dal prakticky ihned po uzdravení důvěru.
Umocňují pravidelné starty vaši euforii z dosavadního tažení Brestu francouzskou ligou?
Rozhodně. V Brestu se devatenáct let nehrála liga. Jdete do obchodu a lidé vás zastavují, povídají si s vámi. Mám českou značku na autě, takže když jedu do města, neustále na mě někdo troubí. Fanoušci vás zastaví, požádají o kartičku, o podpis nebo o společnou fotku. Ale všechno se odehrává v mezích slušnosti. Nejde o žádné obtěžování. V pondělí jsem si zašel do restaurace a lidé sledovali, co si dávám. Bylo to dost komické. I se stane, že u domku zazvoní děti a poprosí o podpis. Na fanoušcích je poznat, jak si váží nejvyšší soutěže. Přitom ve zdejším klubu v minulosti působili třeba David Ginola nebo Franck Ribéry. Historie tu je veliká. Fanoušci si strašně zápasy užívají.
Jsou vůči hráčům hodně kritičtí?
V Brestu se nestane, že by na hráče příznivci pískali. I když se nedaří, tak tleskají. Neřeší se, kolik mají hráči peněz. Obraz francouzského fotbalu z velké části vytváří právě fanoušci. Přitom si nemyslím, že všechny zápasy jsou o tolik lepší ve srovnání s českou ligou. Tu sráží nezájem fanoušků a jejich nezměrná nespokojenost.
Přiblížíte zázemí, které máte v Brestu? Můžete se rovnat francouzským velkoklubům?
To asi těžko. V tréninkovém centru je jedno hřiště s přírodní trávou, jedno s umělým povrchem. Nicméně postaráno je o nás dobře. A když se udržíme v první lize, tak se bude stavět nový stadión, což je velká motivace pro všechny hráče.
Jak zvládáte život ve Francii?
Bydlím sám v baráčku pět minut do tréninkového centra, pár minut ke spoluhráči Mario Ličkovi a deset minut do středu města. A protože momentálně nemám partnerku, už jsem se naučil vařit. Samozřejmě, že když tu byla na návštěvě na šestnáct dnů mamka, bylo to fajn. Ale kdyby zůstala delší dobu, byl bych jako kulička. Strašně mi vyvařovala. Normálně s hlídáním váhy nemám problémy, ale jíst jen od mamky, asi bych se do potíží dostal.
A s nástrahami francouzského jazyka jste se už vypořádal?
Jen já a Řek Darlas z celého týmu nemluvíme francouzsky. Mně strašně moc pomáhá Mario Lička. Francouzština je peklo. Strašně těžký jazyk. Skloňování, různé stupňování. Ale pracuji na tom. Chodím třikrát v týdnu do školy. Základní věci na hřišti si řeknu a rozumím. Ale v osobním životě je komunikace mnohem složitější. Naučit se francouzštinu je určitě těžší než vyhrát titul mistra světa...
Dostal jste se od začátku sezóny domů nebo všechen čas trávíte jen tréninky, zápasy a odpočinkem v Brestu?
V reprezentační přestávce v průběhu září jsem byl doma. Od té doby ne. Plánuji cestu do republiky až na Vánoce. Autem musím do Opavy dva tisíce kilometrů, což je strašná cesta. Jel jsem to s Mariem před startem sezóny. Ale mám deset minut od domu letiště. Přes Paříž nebo Lyon se do Prahy dostanu za pár hodin. Pak teda ještě musím řešit cestu do Opavy, ale to už je v pohodě.
