Článek
Je oporou národního týmu, je také aktuální jedničkou řeckého Olympiakosu Pireus. Tam ale neprožívá šťastné chvíle. Týmu se nedaří a odvolal už druhého trenéra v sezoně. „Něco takového jsem ještě nezažil," přiznává s tím, že sám se na hřišti cítí dobře. „Jsem zvědavý, co se bude dít po reprezentační pauze, jaký trenér tam bude čekat."
V kádru má Olympiakos na čtyři desítky hráčů, ideální jedenáctku, která zvládne zápas se ale najít před reprezentační pauzou nedařilo. „Možná máme hráčů pod smlouvou i pětačtyřicet a další dva tři mohou ještě přijít. Nějaký hráčský přírůstek bude," překvapuje gólman, který si v klubu užívá hvězdné společnosti. Nově mu parťáky dělají Brazilec Marcelo a také ofenzivní klenot James.
„Hvězdnější spoluhráče jsem asi neměl, Marcelo má pět vítězství v Lize mistrů, James Champions League vyhrál dvakrát. Marcelo má nejvíce trofejí s Realem Madrid, čtyřiadvacet. Byl to první nešpanělský kapitán Realu. A teď ho mám v kabině," usměje se Vaclík.
Hvězdné posily prý rozhodně nevystupují jako primadony. „Marcelo je skvělý od prvního momentu. Měli jsme z něj respekt trošku, ale on se pořád směje, mluví i dobře anglicky, to jsem u Brazilců mockrát nezažil. Je skromný," chrlí superlativy český gólman. „To samé James, to je obrovský sympaťák. Vystupuje skvěle."
V řeckém týmu jsou hráči jednadvaceti národností. Vaclík ale odmítá, že by problémem mohl být právě tento fakt. „Tým je sice rozdělený na tři jazykové skupiny, ale dokážeme se pobavit, držíme při sobě. Týmové mítinky jsou v angličtině," naznačuje zkušený reprezentant, že tým bez problémů funguje.
Fotbalově se v Řecku cítí dobře, tedy až na ty výsledky. Pořádnou změnou byl ale život v zemi, třeba v porovnání se Švýcarskem. „Řecko je v tomhle směru chaos, obrovská divočina. Organizace zápasů je v pohodě, ale když má někdo přijít na čas..." naznačí, kde je patrný rozdíl a přidává příklad, jak vše funguje. Stěhovali jsme se z baráku do bytu, místo ve dvě přišli ti lidé ve čtyři a bylo nám řečeno, ať jsme rádi, že přišli v ten stejný den. Dvě hodiny zpoždění, to je prý ještě dobrý," usměje se.
S rodinou je ale v Řecku jinak nadšený. „Malá je spokojená ve škole maximálně, udělala progres v angličtině i matice. Z toho mám radost, do života bude mít výhodu jazykové vybavenosti. Ještě aby byly výsledky na hřišti," přiznává.
Teď si ale rád odskočil do národního týmu. Reprezentace Vaclíka i v 33 letech baví. „Čím jsem starší, tím asi víc. Říkám si, jak dlouho to ještě bude trvat. Kolikrát ještě dostanu šanci na sraz přijet," přemítá a nic na to nezměnila ani poslední porážka s Portugalskem v Lize národů. „B skupinu jsme chtěli vyhrát, abychom mohli hrát s těmi nejlepšími. Povedlo se a ta zkušenost nám může pomoci. Ty zápasy jsou výzva, doma byly navíc všechny tři duely vyprodané," hodnotí Vaclík a těší se na úterní bitvu ve Švýcarsku.
A jak vidí svoji budoucnost? Za rok mu končí v Řecku smlouva a netuší, kam povedou jeho další fotbalové kroky. A jak to bude až skončí s fotbalem? „Ve fotbale bych chtěl zůstat, ale nevím, v jaké pozici, zda bych chtěl být třeba trenér. Ve studiu licence by nebyl problém, ale časově to má trenér hodně náročné. To ale říkám teď, třeba za tři roky budu chtít být trenér," konstatuje zkušený gólman.
