Ukrajinci v Praze jako doma. Strašidelné, lidé se na nás vykašlali, mrzí fotbalisty

„Překvapilo mě to, ale už před zápasem jsem viděl kolik lidí s vlajkami přicházelo ke stadionu. Jsem samozřejmě moc vděčný fanouškům, kteří si našli čas,“ děkoval trenér ukrajinské reprezentace Serhij Rebrov.

Při příjezdu tramvají k Edenu jste slyšeli, jak si cestující štěbětají ukrajinsky. V okolí stadionu pouliční prodejci nabízeli ukrajinské vlajky nebo šály, tváře jste si mohli pomalovat českou trikolórou, ale i žlutě a modře.

Červené dresy se před utkáním ztrácely ve žlutomodrém moři ukrajinských fanoušků. A nešlo jen o dojem z dění před arenou. Ukrajinci zahaleni do státních vlajek na tribunách jednoznačně předčili domácí příznivce.

Snad jen známá Tribuna Sever nabídla vyrovnané měření sil, kdy se střídavě ozývaly tradiční pokřiky.

„Kdo neskáče, není Čech!“

„U - kra - ji - na!“

Sektor hostí, kterému dominovaly transparenty s nápisy „captivity kills“ (v překladu zajetí zabíjí) a „free Azov“ (osvoboďte Azov), byl pak jednoznačně nejaktivnější a nejhlučnější částí stadionu. Umlčely ho jen pasáže po třech českých gólech.

„Je mi úplně jedno, jak se na mě bude kdo dívat. Ale tohle je strašidelné. Přece nemůžeme dopustit, aby se takhle lístky prodaly. To raději budu hrát na prázdném stadionu. Tohle je český nároďák a my jsme v Praze. Všichni jsme viděli, jak to vypadalo. Strašný,“ čertil se Černý.

Ukrajinská převaha fanoušků v Edenu vypovídala o dvou věcech.

Z Ukrajinců se po rozpoutání Putinovy války stala v tuzemsku početná komunita. A taky že domácí fanoušky česká reprezentace poslední dobou příliš nerajcuje.

Už při nástupu Čechů na rozcvičku se hlasatel snažil zburcovat krajany na tribunách.

„Ukažte, kdo je tady doma.“ křičel do mikrofonu.

A z plnících se ochozů se ozval jen vlažný potlesk. V zápase to bylo podobné. „Hráli jsme v podstatě venku. Čekali jsme, že bude třičtvrtě stadionu Ukrajinců, ale nebylo to nic příjemného. Nedělá mi to radost,“ popisoval stoper Martin Vitík.

„Mrzí mě, že nás v tom lidé nechali. Věděl jsme, že Ukrajinců bude hodně, ale myslel jsem si třeba půl na půl, takové finále MOL Cupu. Mrzelo mě, že se na nás fanoušci po jednom zkratu vykašlali,“ přemítá dvougólový střelec Pavel Šulc.

Zatímco výsledek mluví pro Česko, tribuny si podmanili příznivci hostů, kteří se mísili s těmi domácími. Příznivou zprávou je, že při běžném pohledu do ochozů nenastávaly opakované a hromadné konflikty.

Ukrajinci hráli v Praze podruhé během několika dnů. Pro sobotní vstup do Ligy národů našli azyl v Praze na opačném břehu Vltavy. Na stadionu Sparty jako domácí celek prohráli před 15 tisíci diváky s Albánci 1:2. V domovině Slavie byli vedeni jako návštěvníci, mnohdy se museli ale cítit přesně opačně.

„Jsem vděčný za všechny fanoušky, kteří dorazili na utkání proti Albánii i České republice,“ dodával trenér Rebrov.

Na Ukrajince Češi narazí v Lize národů zase v říjnu. Český soupeř si jako domácí půdu zvolí polskou Vratislav. A bude zajímavé sledovat, kdo bude mít nedaleko za českými hranicemi převahu tentokrát.