I Ukrajinci se ptali, co to bylo. Jsme v tom sami, ví Souček

Prohra 1:4 v Gruzii byla výsledkově i herně jedním z nejhorších duelů v historii samostatné reprezentace. V úterý přišel alespoň částečný reparát.

Určitě. Už před zápasem jsem cítil obrovský tlak, je vždy těžké hrát po nepovedeném výkonu, jaký jsme předvedli v Gruzii. Jsem strašně rád, jak jsme si s tím poradili. Něco jsme si řekli a tohle byl zápas, který měl ukázat, jestli patříme do reprezentace. My i realizační tým. Všichni.

Každý takový výsledek pomůže a je důležitý, abychom si s fanoušky vytvořili vztah. Ale co jsme viděli na tribunách, tedy převahu Ukrajinců? Hodně smutné, když budu mluvit slušně. Všechny nás to strašně mrzí. Po konci zapasu jsme si říkali. „Komu půjdeme zatleskat?“ Viděli jsme jen pár jedinců. Původně jsme chtěli udělat takovou vítěznou vlnu, ale pak jsme si řekli, že ne. Zatleskali jsme pár lidem a šli do šatny, kde jsme výhru oslavili. Řekli jsme si, že jsme v tom sami, že uděláme maximum pro to, abychom jako tým docílili úspěchu.

Měli jsme indikaci, že v Edenu může být dost Ukrajinců. Bylo ale nepříjemné, že jsme hráli zápas jak venku. Jsem nadšený z let ve Slavii i z toho, jak fanoušci momentálně podporují právě Slavii, Spartu, Plzeň nebo Baník. Vlastně všechny týmy. Ligový fotbal vzrostl a mrzí mě, že reprezentace je teď tady. Nechci říct na bodě 0, ale je na ni hodně negativní pohled. Potřebujme výsledky, aby nám lidé začali zase fandit.

Řekl jsem už v kabině, že je nás tady 23 fotbalistů a dalších nějakých 20 lidí realizačního týmu. A že jsme v tom sami. Dost sami. Hráli jsme v 50 lidech a fandilo nám pár jedinců. Dokázali jsme vyhrát, můžeme si to užívat. Jestli pak přijdou fanoušci, budeme rádi. Ale teď cítím, že jsme v tom sami. Všichni nám to dávají sežrat, o to je to těžší.

Češi často jezdí spíše na druhý tým, což je špatně. Euro bylo skvělé. Výjimečný turnaj, který si chtěl každý užít. Jenže dostat se tam musíme přes kvalifikaci. Potřebujeme uspět v těchto zápasech. Tady potřebujme fanoušky, aby bylo možné dostat se na MS, které je teď naším snem.

Při covidu (úsměv). Ne, to jsem odlehčil. Viděli jsme utkání v Gruzii, kde přišlo snad 30 tisíc fanoušků na zápas proti Česku. Opakuji, že situace mě mrzí. Věřím, že od příštího měsíce se může zlepšit. Také ukrajinští hráči se ptali, co to bylo. Že vlastně hráli doma.

Srovnal bych ji s penaltou proti Faerským ostrovům v kvalifikaci na Euru. Také šlo o hodně, byl téměř závěr utkání. Potřebovali jsme tři body, byli jsme pod tlakem po prohře v Albánii. Teď mi pomohl Tomáš Chorý, když podržel balon. Sám se mě na to zeptal, abych se během asi minutové pauzy mohl soustředit a nestál tam moc dlouho. Musím mu poděkovat.

Ano. Věděl, že budu kopat. Popřál mi štěstí a viděl, že všechno ještě chvíli potrvá. Dobré rozhodnutí. Celkově jsem rád, že jsme ukázali semknutost jako Češi. Padali jsme do střel, vyhrávali souboje ve vápně. Když k tomu přidáme individuální výkony Pavla Šulce a dalších, může přijít úspěch.

Je vidět, jak jde gruzínský fotbal nahoru. My se ale chceme soustředit na sebe. Budeme chtít vyhrát a dostat se ještě do skupiny A, což byl od začátku náš cíl. Zápas s Albánií bude náročný, může hodně napovědět. A věříme, že duel bude fanouškovsky zajímavější.