Článek
Vratislav (Od našeho zpravodaje) - „Gól byl odměnou za celý zápas. Emoce z něj stříkají. Díky nim má před sebou velkou kariéru,“ pochválil ho i reprezentační trenér Ivan Hašek.
Při ódách na Červa by možná nemělo zaniknout, že jinde ve světě mají frajeři ve 23 letech už za sebou třeba pár sezon na špičkových adresách. Jen Češi obecně jsou nějak ve vývoji pomalejší a opožděnější.
Přesto Červův rozmach v posledních měsících ale zaujme.
V zimě se stal součástí ligového monstrtransferu mezi Plzní a Slavií. Za vytouženého reprezentačního gólmana Staňka poslali z Vršovic na západ Červa, Valentu a milion eur. S odstupem se ukazuje, jak výhodný krok pro Červa i národní tým to byl. Koneckonců i trenéři Slavie, která se jej vzdala, jsou s ním dál v kontaktu a přejí mu.
V Edenu dobře vědí, že by se teď jejich nevelký odchovanec ve středu zálohy stěží prosazoval přes Oscara se Zafeirisem - zázračné hochy, za které by Slavia teď klidně vyinkasovala v součtu přes půl miliardy korun.
Červovi stačil jen půlrok ve Viktorce, aby k němu poprvé doputovala reprezentační pozvánka. Podíval se na Euro, kde ale mimoděk Haškův asistent Jaroslav Veselý pronesl: „Třeba konkrétně u Červa jde o to, aby nasál atmosféru. Je velká zkušenost si projít turnajem a podívat se, o čem je.“
Bídné Euro a ještě bídnější vstup do Ligy národů jej vystřelil do základu. Krize si žádá nová řešení a nové hrdiny. S Červem v základu Češi třikrát neprohráli. Je ztělesněním Haškovy obrody.
A může být i dál stabilním prvkem na pozici defenzivní šestky. Dřív v reprezentaci patřila uznávaným kapacitám jako Galásek nebo Hübschmann. Můžete namítnout, že flek před stopery má rezervovaný kapitán Souček, ale už v Anglii správně odhadli, že je pro tým přínosnější, když hraje výš a nebrzdí ho čistě defenzivní úkoly.
Dobračisko Souček vám to naplno neřekne, ale tohle by měl Hašek s kolegy vědět. „Se Součkem v záloze si sedli. Rozumějí si, koukají po sobě. Když jeden vyjede, druhý zůstává. Organizace hry se zlepšila, Červ přinesl obrovskou energii do týmu,“ kývl Hašek.
Zároveň musí zaznít, že i jediný pondělní český střelec nebyl dokonalý. Párkrát nepřihrál přesně, když se tým dostával pod tlak. V jeho projevu je elán, ale i zbrklost.
Přibývající zkušenosti a herní praxe ale i tyhle dílčí nedostatky časem umažou. Existuje ale vlastnost, kterou by Červ měl změnit okamžitě.
Koneckonců to ukázal i pár desítek vteřin po životní trefě proti Ukrajině. Při souboji na půlce se loktem o jeho ucho otřel Šaparenko. Kontakt mohl být nepříjemný, ale nešlo o silný úder, po kterém by měl tvrďák Červova naturelu zůstávat ležet na trávníku a hra by se měl zastavovat.
Je to drobnost, ale tohle Červa provází i doma v lize.
Teatrálně padá. Přehání. Mnohdy žádá ošetření. Jen on sám ví, zda je to pokaždé nutné. Svíjení v bolestech vypadá ale dost nepatřičně ve chvíli, když o pár minut dřív odnášeli zdravotníci na nosítkách vážně zraněného ukrajinského obránce Huculjaka.
Jistě, upozorňování na nějaký zákrok se stalo součástí fotbalového boje, Červ si ale tímhle zlozvykem sám a zbytečně škodí.
Defenzivní šestka by měla umět rozdat ránu, ale i přijmout. On je přijímá stěží. Zatím. Až i tohle vyladí, bude respektován ještě víc. A Česko může mít ve středu hezkých pár sezon zase uznávanou osobnost.