Článek
Stihli jste se spoluhráči oslavit výhru nad Slovenskem a postup do Ligy národů A?
Vůbec ne. Několik kluků odjelo hned z Plzně, do Prahy se nás v autobuse přesouvalo jen pár a na hotelu jsme spali pouze tři. Byli jsme unavení, šli jsme si hned lehnout, už bylo hodně po půlnoci. Žádné velké oslavy ani nebyly možné. Všechny nás čekají o víkendu ligové zápasy a kluby chtěly, abychom se vrátili co nejdřív. V sobotu večer máme doma Dortmund.
Věřil jste přes všechny ty podzimní peripetie s koronavirem a dvě porážky se Skotskem, že český tým může ještě skupinu vyhrát?
Věřili jsme všichni! Neměli jsme postup ve svých rukou, ale doufali jsme, že Skotsko zaváhá. A to se také stalo. Konečně se k nám přiklonilo po všech těch problémech na třech podzimních srazech i štěstí.
Vladimír Darida otevřel skóre utkání Ligy národů mezi Českem a Izraelem.
Po skončení vítězného zápasu se Slovenskem (2:0) jste se shlukli kolem maséra Eduarda Poustky, který na mobilu online sledoval zápas Izraele se Skotskem. Byli jste hodně nervózní?
Ani ne. Zbývalo pár minut nastavení, Izrael vedl 1:0, Skotové by museli dát dva góly. Věřili jsme, že Izraelci neprohrají, i když se minuty vlekly. Pak vypukla obrovská radost. Splnilo se nám velké přání, vyhráli jsme skupinu a postoupili mezi absolutní evropskou elitu.
Které utkání Ligy národů bylo z vašeho pohledu nejtěžší?
Nejtěžší... (chvilku přemýšlí) Každé bylo těžké. Ale mám-li říct jedno, pak Izrael venku. Hned v úvodu soutěže jsme porazili Slovensko, ale pak jsme kvůli karanténě nemohli hrát doma se Skoty, a ti v Olomouci vyhráli. V Haifě bylo důležité, abychom urvali tři body a udrželi si naději bojovat ještě o vítězství ve skupině. Znovu nás zasáhl covid-19, z Kypru jsme do Izraele letěli ve dvou skupinách, a ještě ne všichni. Několik kluků po přátelském zápase na Kypru vypadlo. Bylo to těžké i psychicky, ale utkání jsme zvládli vítězně. Pak přišla prohra v Glasgow a my jsme věděli, že ani dvě listopadové výhry nemusí na postup stačit. Do obou utkání jsme ale šli s tím, že je musíme vyhrát, a pak se uvidí.
Koronavirus zasáhl do týmu při všech třech srazech. Vy jste zůstal zdravý. Máte na covid-19 recept?
(směje se) Když jsem odjížděl na sraz, dělali si ze mne v klubu legraci, že prý do třetice všeho dobrého... Je fakt, že to kolem nás hodně lítalo hlavně při zářijovém a říjnovém srazu. Jsem rád, že se mi koronavirus vyhnul, ale člověk to asi těžko ovlivní. Žádný recept neexistuje, můžete se nakazit kdykoliv a kdekoliv. Buď máte štěstí, nebo smůlu. Musím to štěstí zaklepat.
Vladimír Darida (vpravo) v souboji s Fidanem Alitim. Za nimi Valon Berisha.
Postup jste nakonec zvládli. V čem je síla tohoto týmu?
Právě v té týmovosti, soudržnosti, odhodlání bojovat jeden za druhého a touze vyhrávat. Nebojíme se ani velkých týmů, i když je třeba neporazíme. Většina z nás už spolu nějaký čas hraje, víme, co můžeme jeden od druhého očekávat. Výbornou atmosféru v mužstvu vytvořil kouč Jaroslav Šilhavý se svými spolupracovníky. Tohle mužstvo se dokáže dál zlepšovat. Jsme na správné cestě a já věřím, že ještě nekončí... Čekají nás velké výzvy, evropský šampionát, kvalifikace o mistrovství světa a Liga národů s těmi nejlepšími.
Máte vysněné týmy, s nimiž byste si v příští Lize národů chtěl zahrát?
Ani ne, nechám se losem překvapit. Slabé týmy tam nejsou, věřím, že to bude skvělý zážitek nejen pro nás, ale i fanoušky, kteří zase zaplní stadióny. Bez nich to není ono.
Český záložník Vladimír Darida s kapitánskou páskou.
To musí být krásný pocit dovést jako kapitán národní mužstvo na mistrovství Evropy, a teď s ním postoupit mezi elitu do Ligy národů A...
Kapitán je pořád Dočky (Bořek Dočkal). Já za něj s páskou jen zaskakuju, třeba když byl zraněný nebo nehrál. Ale je to krásný pocit, být u takových dvou úspěchů.
Reprezentační úkol jste splnili. Užíváte si rodinu po téměř dvou týdnech?
A moc. Zrovna jsem vyšel z pokojíku našeho syna. Bez rodiny jsou srazy dlouhé, ale jezdím na ně rád, protože reprezentaci beru jako vrchol. Ve čtvrtek ráno jsem za nimi hned vyrazil.
