Chtěl bych se ještě vykopat ven, říká nejlepší střelec ligy

Někdo říká, že mi to na Moravě jde. Ve Slovácku mi to taky střílelo. Po posledním roce v Plzni, kdy jsem tolik nehrál, jsem chtěl sobě a možná i nějakým lidem, kteří mi nevěřili, dokázat, že na to mám. Hnalo mě to dopředu. Druhá věc je, že mi v Olomouci sedl trenér pan Janotka a systém, kterým hrajeme.

Ne, nenarážím na něj. To, co bylo v Plzni, už neřeším, pustil jsem to z hlavy. Myslel jsem to teď obecně, a ne nějak zle. Veřejnost mě však v posledním roce neviděla tolik hrát, naskakoval jsem málo. Jsem rád, že jsem v Sigmě dostal víc prostoru.

Tichý byl, ale to mi nevadí. Mrzel mě odchod z Plzně jako takový. Měl jsem to tam rád, rodina byla zabydlená, syn chodil do školky, vše bylo super. Stěhování a hledání nových věcí je vždy nepříjemné, ale nedalo se to udělat jinak. Nikdy jsem nikde nechtěl zůstávat za každou cenu, nikdy jsem nikomu nepodlézal, abych dostal smlouvu. Radši jdu jinam, kde vím, že šanci dostanu.

Slivovici nepiju (směje se). Občas si dám trošku moravského vína. Ale nemyslím si, že se mi kvůli tomu daří.

Zásadní je pro mě trenér a důvěra, kterou jsem cítil ve Slovácku i teď v Sigmě. Ve Slovácku jsem měl trenéra Svědíka, taky mi sedl a věděl, co ode mě čekat. Trenér Janotka je podobný. Hrajeme náročný styl fotbalu, nikam nezalézáme. Vyhovuje mi, když presujeme a snažíme se získat balon co nejrychleji.

Hlavně na sobě cítím, že mám naběháno a jsem na tom dobře. Příprava byla fakt těžká. Ale když chcete hrát takovým stylem, tak to jinak nejde. Musíte se před sezonou naběhat. Jsem rád za to, jak hrajeme. Věřím, že se náš styl líbí i divákům. Kluci presují, vybojují balony, těžím z toho i já, i když dost gólů jsem dal i po standardkách nebo akcích, které nebyly tolik vypracované. Tým mi hodně pomáhá. Teď pracujeme na tom, aby se ke mně někdo přidal a měli jsme víc střelců.

Pár lidí se mě už na to ptalo. Těžko říct. Před sezonou bych byl šťastný za deset gólů. Teď na nich jsem a je ještě spousta kol před námi.

Vždycky jsem říkal, že po prvních pár kolech vycítím, na jakou metu bych se mohl dostat. Ve Slovácku jsem si řekl, že bych mohl dát deset gólů, a nakonec jsem je dal. Kdybych ale teď něco vyhlašoval, přišlo by mi to jako hazard, takové trochu bez respektu. Jsem opatrnější. Budu se snažit vstřelit co nejvíc gólů a maximálně pomoct mužstvu. Na konci uvidíme.

Zaplaťpánbůh držím. S věkem se ale o sebe snažím víc starat a nic nepodcenit. I když mi to lepí, vím, že může přijít jeden špatný pohyb a bude konec. Dávám tělu sto procent, aby se nic nestalo.

Když jsem byl mladý, nic mě nebolelo. Teď o sebe pečuji daleko víc. Před každým tréninkem a někdy i po něm chodím do posilovny. Zpevňuji nohy, starám se o kotníky, svalová vlákna, tedy o místa, se kterými jsem měl problémy. Kolena po operaci už naštěstí nezlobila.

Přiznávám, že někde vzadu v hlavě mám, že bych si mohl ještě vykopat nějaké poslední lepší angažmá, nejspíš v zahraničí. Ale uvidíme, je za námi necelá polovina sezony. Mám smlouvu ještě na rok a půl a z Olomouce neutíkám. Nicméně přestup je pro mě motivací.

Když nebudeme bydlet někde v chatce v divočině, tak je mi to jedno. Koukám hlavně na rodinu, dětem a manželce by přesun musel dávat smysl. Kdybych byl sám, jedu asi fakt kamkoliv, kde není válka. Trochu mi chybí poznat zase jinou kulturu.

Synovi jsou čtyři, dceři je přes rok. Neříkám, že něco plánujeme, ale syn má ještě čas, než půjde do školy. Mohli bychom to do té doby stihnout. Ale vše se mění hrozně rychle, uvidíme.

Vzpomínám na ně jen v dobrém. Z Jihlavy do Stuttgartu to byl samozřejmě obrovský skok. Byl jsem však nastavený tak, že chci hrát v zahraničí. A měl jsem v sobě, že když přijde nabídka, půjdu a nebudu vymýšlet nějaký mezikrok.

Protože by se mohlo stát cokoliv, něco, kvůli čemu bych už další šanci mít nemusel. Nemyslím, že bych ve Stuttgartu fotbalově ztrácel. Byla škoda, že trenér, který mě chtěl a přivedl (Alexander Zorniger - pozn. aut.), byl asi po deseti kolech vyhozen. Šanci mi dával, vstřelil jsem gól Hoffenheimu, měl jsem blízko do základu. Nový kouč však několik hráčů včetně mě odstavil.

Asi ne. Když však jdete z Jihlavy do Stuttgartu, nemůže být připravený nikdo. To může být ten, kdo hraje v mladém věku dva roky ve Slavii nebo Spartě. Pak jde i do zahraničí v jiné pozici.

Super zkušenosti. Vždyť ve Stuttgartu chodilo na zápas pětapadesát tisíc lidí, v Jihlavě předtím patnáct set. Viděl jsem, jak špičkoví hráči pracují, jak to chodí ve velkoklubu. V Jihlavě jsme se rozcvičovali patnáct minut před tréninkem v šatně a pak šli na hřiště. Tady to byl úplně jiný svět, ale i v Česku se v posledních letech vše hrozně moc posunulo.

Moc se mi tam líbilo. V té době jsem se poznal se svou nyní už manželkou. První sezona byla složitější, ale ve druhé jsem se dostal i do reprezentace. Pak však přišlo zranění kolena. Vrátil jsem se do Stuttgartu, kde mě doléčili, a pak jsem podepsal ještě smlouvu na rok s tím, že budu v béčku. Po půlroce jsem šel do Slovácka.

Asi se tak už cítím. I s trenérem jsme se o tom bavili, moc starších hráčů nás v týmu není. Klukům se snažím pomoct na hřišti, než abych jim něco vykládal. Vím, jak jsem reagoval, když jsem byl mladý já a starší spoluhráč mi něco říkal. Na druhou stranu teď to vidím jinak a vím, že by mi pomohlo, kdybych je poslouchal. Podle mě je to teď s mladými ještě horší než s námi před deseti lety. My starší po nich moc nešlapeme a oni mají pohodu. Snažím se jim pomoct, poradit, ale neříkám jim, že něco dělají blbě a že by to měli dělat jinak.

Především musím říct, že sem pojedu rád, i když nebudu hrát ani minutu. Jsem šťastný, že jsem v reprezentaci. Nebudu zapšklý v žádné roli. Na minulém srazu jsme s trenérem Haškem mluvili.

Říkal mi, že bude radši, když půjdu na hřiště za stavu, kdy bude remíza nebo budeme prohrávat, abych měl na starosti především ofenzivní část a nemusel jen bránit. S Albánií jsme vedli o dva góly a na hřiště šel Honza Kuchta. Jsem rád, že mi to takhle vysvětlil. Proti Ukrajině jsem si pak zahrál. Byl to dobrý vstup, asi jsem obstál, ohlasy na můj výkon byly dobré. Povzbudilo mě to, bohužel jsem to pak nemohl prodat, protože jsem stál kvůli červené kartě.

Určitě jsem měl v hlavě, že mi červená karta může uškodit. Snažil jsem se být ale v klidu. Makal jsem na sobě a soustředil se na zápas, ve kterém budu moct zase hrát. Dal jsem v Karviné hned gól, což bylo fajn, ale bohužel jsme prohráli. Nicméně věřím, že trenér Hašek se o mě může opřít, když bude potřeba. Choras (Tomáš Chorý - pozn. aut.) je teď jednička v útoku. Pak bude záležet, jak se budou utkání vyvíjet.

Naprosto. Choras na sobě makal, teď sklízí ovoce. Není to pro něj jednoduché, ve Slavii je na něj velký tlak. Pro reprezentaci je momentálně hodně důležitý. Minule dal dva góly, a i když je nedá, je pro tým strašně platný. Bojuje, udrží spoustu balonů.

Ty jo, vůbec ne. Souhlasím, že je to hlavní cíl našeho týmu. Ale žiju přítomností a myslím na blízkou budoucnost. Jasně, práci tady děláme kvůli jednomu cíli, ale nemám v hlavě, že bych musel jet na mistrovství světa. Je to daleko a může se stát spousta věcí. Teď chceme vyhrát skupinu Ligy národů a postoupit výš.