Článek
Prožil jste jeden z životních zápasů?
To nevím, ale máme tři strašně cenné body. Jsem strašně rád za přístup celého týmu. Byl na nás vyvíjen tlak, ale jsem rád, že jsme se uzavřeli do takového klubíčka a vylezli na hřiště soustředění sami na sebe. Sršelo z nás nasazení, komplexnost, bylo to fantastické. Za podpory dvanáctého hráče, tedy diváků, jsme předvedli výkon, na který můžeme být všichni pyšní.
Přesto jste dal dva góly, byl jste hlavním mužem zápasu.
Samozřejmě to pro mě byl super večer, za dva góly jsem rád. Ale bez týmu nic nezvládnete. Je sice hezké, že jsem slíznul smetánku, ale na hřišti je dalších deset kluků. Zápas jsme prostě zvládli týmově. Góly jsem dal sice já, příště je může dát někdo jiný. Když budeme takhle makat jeden za druhého a mít silnou defenzivu i ofenzivu, tak rozhodně nemám strach.
Z tribuny se zdálo, že vás zápas hodně baví. Souhlasíte?
Jo, je to tak. Vylezli jsme z tunelu plní elánu. Z každého bylo cítit, že chce vyhrát. Toho si obrovsky vážím. Nikdo na hřišti nic nevypustil. Když se ztratil balon, všichni mazali zpátky. Všichni jsme se povzbuzovali, je jedno, jestli byl někdo na hřišti nebo na lavičce. V šatně to bylo cítit.
Čím to, že jste se tak namotivovali? Měli jste během srazu nějaké společné sezení, válečnou poradu?
Ano, sedli jsme. Všichni jsme udělali něco navíc. Nebudu vykládat, co jsme si řekli, to si necháme v kabině. Ale je pro mě zadostiučinění, že jsme zápas takovým způsobem zvládli. Každý hráč na hřišti i na lavičce musel cítit, že jsme silní a že patří mezi nejlepší v republice. Když půjdeme na hřiště s vírou v sebe sama, můžeme potrápit jakéhokoliv soupeře.
Je tohle cesta, jak si získat fanoušky na svou stranu a změnit náladu okolo národního týnu?
Souhlasím. Touhle cestou jsme se vydali, takhle jsme chtěli hrát. Měli jsme určitý plán, jak jsme chtěli do zápasu vstoupit. To se povedlo, ale ne každý zápas může být takový. Někdy můžete dostat brzy gól, tým to pak ale nesmí zlomit. Věřím, že i kdybychom s Albánií branku inkasovali, tak tým má takovou sílu, že bychom vyhráli. Nesložilo by nás to. Na každém z nás jsem viděl, že to zvládneme. Neměl jsem žádné obavy.
Cítíte i vy osobně důvěru trenéra Ivana Haška?
Je sice hezké, že jsem hrál, ale mohu pomáhat v jakékoliv situaci. Nemusí to být jen od začátku. Každý má v týmu nějakou roli a záleží, jak si vše sedne. Teď si to sedlo náramně. Nikdo nebyl uražený, všichni byli pozitivně naladění. Makali jsme jeden za druhého a je úplně jedno, kdo na hřišti je. Mohl tam být Pavel nebo Petr a příště tam bude Karel. Je to jedno. Když budeme takhle pokračovat, tak se bude odrážet na výsledcích.
První gól jste trefil akrobaticky. Jak se vám to povedlo?
Trochu jsem si vzpomněl na gól, který jsem tu za reprezentaci vstřelil proti Arménii. Otáčel jsem se akorát na druhou stranu, ale tahle branka byla s větší razancí a míč skončil u tyče. Sám jsem si říkal, jak jsem to takhle mohl trefit. Zaplaťpánbůh za to. Jsem strašně rád, že jsem hned na začátku mohl týmu takhle pomoct. Drželi jsme balon, byli jsme aktivní, všichni chtěli hrát, nebyli jsme zbrklí, rozehráli jsme. Z každého hráče čišel klid a víra, že to zvládneme.
