Hlavní obsah

Bořil o Krejčím: Podali jsme si ruce a zasmáli se. Telefon na něj nemám

Ve fotbalové reprezentaci nebyl tři roky. Prošel si vážnými zraněními, přemýšlel nad koncem kariéry. Kapitán Slavie Jan Bořil se však ve 33 letech dostal do výborné formy. Trenéry národního týmu zaujal natolik, že ho nakonec donominovali na říjnový sraz. „Jsem strašně šťastný,“ říká Bořil, který se rozpovídal i o vztahu s Ladislavem Krejčím, Tomášem Chorým nebo světovém šampionátu za tři roky, na který se chce reprezentace kvalifikovat.

Já a MS? Je to sci-fi, ale budeme doufat, říká navrátilec do reprezentace Jan Bořil. Nominaci nejdřív nevěřilVideo: Sport.cz

Článek

S ohledem na složení kádru, máte už od kouče Ivana Haška náznaky, v jaké budete pozici?

Říkal, co by mohlo nastat, že někdo nemůže hrát, někdo je zase pod žlutými kartami. Jsem připravený na všechny varianty, ale nechal bych to na trenérech.

Jaká byla prví reakce, když vám zavolali?

Nevěřil jsem. Hrozně si toho vážím, že jsem tady, že jsem to po tak dlouhé době a těžkém zranění dokázal. Přibližně rok zpátky jsem chtěl končit profesionální kariéru, jenže teď jsem zde před vámi a bavíme se. Jsem strašně šťastný.

Co všechno jste po zranění kolena musel vynaložit?

Hodně, to ani nejde popsat. Od rodiny až po tréninky, jezdil jsem si přidávat do Německa. Všichni víme, jak jsem se vracel. Bylo to náročné a dlouhé, ale v aktuální sezoně se mi daří. Nastupuji pravidelně a jsem rád, že to nese ovoce.

Cítíte se v nejlepší formě v kariéře?

Asi, no. (úsměv)

A co vám na nominaci řekl trenér Slavie Jindřich Trpišovský?

Nejdřív se smáli, já tomu sám nevěřil. Říkal: „Musíš jet, je to neuvěřitelné.“ Opakoval, jak můj příběh pokračuje, že si pozvánky všichni váží. Může být výhodou, že dokážu zahrát skoro cokoliv. Jako malý jsem začínal v útoku a pak přecházel níž a níž. Je mi to jedno, jestli mě postaví napravo, nalevo.

Zvažoval jste i kvůli věku a náročnému programu, zda pozvánku přijmete?

Všechno jsme řešili s trenéry i rodinou, že zápasů je strašně hodně. Všichni mi dali zelenou. Vidím, v jaké jsem pozici. Samozřejmě jsem trochu unavený, ale to v této fázi sezony snad každý. Chtěl jsem jet za každou cenu.

Je to přibližně rok, co jste měl v derby potyčku s Ladislavem Krejčím. Teď se potkáváte na srazu, vyříkali jste si to? Třeba alespoň po telefonu?

Telefon na něj nemám, takže jsme si nevolali. Potkali jsme se teď tady na reprezentaci, podali si ruku a zasmáli se. Bylo to derby, které je vždy vyhrocené. Co se stane na hřišti, zůstane na hřišti.

Jiného místy bouřliváka, Tomáše Chorého, už máte naopak v klubu na své straně.

Známe se dlouho. Doporučoval jsem ho do Slavie, že je to dobrý kluk a na hřišti taková, snad to mohu říct, v uvozovkách svině. (smích) Má respekt, stopeři se ho bojí a jsem rád, že ho máme v týmu. Prostě výborný kluk a rozhodně může pomoci i reprezentaci.

Máte radost, že na srazu kromě současných parťáků potkáváte i bývalé slávisty Tomáše Součka, Vladimíra Coufala nebo Alexe Krále?

No jasně. Hráli jsme spolu a sbírali ve Slavii úspěchy. Jsem rád, že se zase můžeme potkat po měsících, nebo dokonce letech. Ale znám se s klukama ze Sparty, Plzně, Bolky i zahraničí. Nevidím žádný problém, takhle to v repre bývávalo vždy.

Ve 33 letech jste v týmu nejstarší. Chcete plnit roli mentora a lídra?

Samozřejmě bych chtěl, ale kluků s takovými schopnostmi je hodně. Uvidíme, jak si sedneme. Je zde dobrá parta, ale nečekal jsem, že budu nejstarší.

V jakém stavu jste národní mužstvo po třech letech nepřítomnosti našel?

Vyměnili se trenéři, protočilo se i hodně kluků, i když osa je téměř stejná. Zůstávají i nároky. Chceme vyhrát a postupovat. Samozřejmě se v minulosti něco nepodařilo, ale chceme všechno napravit.

Slavia hraje ve velké intenzitě, dá se to přenést i do reprezentace?

Myslím, že ano. Nevidím v tom problém a zároveň chceme tímto stylem hrát. V pátek proti Albánii nemůžeme zůstat v bloku. Je potřeba presovat, aby soupeř nemohl pořádně rozehrát. Víme, jakou mají sílu. Koukáme se na ně, hlavně křídelníci jsou rychlí a nechutní.

Není ve 33 letech náročné intenzitu zvládat?

Myslím, že se mi to daří dobře, jinak bych nenastupoval. Jak říkám, cítím se fajn. Dva roky jsem nehrál, odpočinul si a teď prostě super.

Cílem českého týmu je primárně postup na MS 2026. Dokážete si představit, že byste se na šampionátu objevil?

Abych byl upřímný, bylo by sci-fi, kdyby se postoupilo a já měl jet. Byl bych samozřejmě rád, ale nemyslím, že je to dosažitelné. Budu však doufat.