Zlámu ti nohy! vyhrožovali sportovnímu řediteli Slavie na San Siru, kde se Pražané vrátí do Ligy mistrů

„Moje vzpomínky jsou hodně smíšené. Tehdy jsme s Libercem sehráli v Miláně super zápas. A pro nás všechny šlo o výjimečný zážitek," vzpomíná Nezmar, který právě v Liberci po ukončení hráčské kariéry začal éru sportovního ředitele. Před rokem a půl jej přetáhla Slavia, s kterou na druhý pokus zvládl kvalifikaci o Ligu mistrů a těší se na prestižní bitvy.

Jako hráč usiloval o Champions League třikrát. Vždy marně. V létě 2012 v Liberci proti Kluži, o šest let dříve v dresu Ružomberoku, jemuž vystavil stopku CSKA Moskva a v srpnu 2002 s Libercem proti AC Milán. „To byla Liga mistrů nejblíže," má jasno Nezmar.

„Tehdy jsem se hodně těšil. AC Milán představoval absolutní evropskou špičku. Těsně před naším soubojem koupili za rekordní sumu Rivalda. Navíc San Siro je legendární stadion. Ale pro mě osobně zápas nedopadl dobře," vypravuje nyní dvaačtyřicetiletý Nezmar.

„Vybavuji si vše naprosto přesně. Zahodil jsem několik šancí, jednou nastřelil tyčku. Že jsem ani jednu z dobrých příležitostí neproměnil nás v konečném součtu připravilo o postup. Dodnes si to beru hodně osobně," připomíná Nezmar, že Liberec v odvetě vyhrál 2:1, jenže po nejtěsnější prohře bez vstřeleného gólu v úvodním duelu byla cesta do skupiny zatarasená.

„Vlastně to celé bylo zklamání," mávne rukou Nezmar. „Stadion je monument! Prostě mytické místo fotbalu. Když se člověk k aréně blíží, jde o ohromující pohled. Aréna je gigantická. Ale pamatuji si, že zázemí bylo děsně zastaralé. Vlastně si nevybavuji v české lize stadion, který by v útrobách byl horší. Šatna byla děsně malá a zůstala dosud stejná. Museli jsme teď přidat židle, aby se tam kluci vůbec vešli. Toalety tehdy představovaly tři turecké záchody. Nedalo se vyvětrat, vzduch byl zatuchlý. My jsme za sebou měli zápas na Gelsenkirchenu, kde mají parádní arénu. A AC Milán jsme měli za větší klub než Schalke. Bylo to vystřízlivění. I trávník byl strašný. Ale nic z toho pochopitelně nerozhodlo o výsledku," krčí rameny Nezmar.

Ve vyrovnané první půli nejprve nastřelil tyčku. „Skryl jsem skákavou střelu za obráncem, Abbiati míč neviděl, ale potřeboval jsem, aby se od drnu odrazila do sítě. Pak jsem hlavičkoval nad branku, a ještě jsem nad břevno poslal i jeden volej," vypočítává promarněné šance Nezmar. „Byl jsem u domácích hodně populární," usměje se hořce.

Nemá na mysli jen neproměněné šance. Po necelých pětadvaceti minutách v hlavičkovém souboji Roque Junior odletěl jako hadrová panenka. „Asi byl zvyklý na pohyblivé fotbalisty a mých devadesát kilogramů ho zaskočilo. Dopadl tak nešťastně, že si vyhodil rameno a zlomil klíční kost," připomíná Nezmar.

Ještě před poločasem pak zranil brankáře Abbiatiho. „Šli jsme do souboje a já ho nešťastně trefil na žebra," krčí rameny nynější sportovní ředitel Slavie. „Gattuso ze mě byl bez sebe. Naháněl mě po hřišti a vyhrožoval, že mi zláme nohy. Pro mě představoval jednoho z nejoblíbenějších hráčů té doby. Jeho zápal pro hru byl famózní. Když pak celý druhý poločas do každého souboje letěl skluzem, užíval jsem si to," směje se Nezmar.

Jediný gól zápasu tehdy vstřelil šťastnou dorážkou Inzaghi. V odvetě Slovan vyhrál 2:1. Pro AC Milán šlo o jednu ze tří porážek v celém ročníku, na jehož konci slavil v Lize mistrů triumf. „Pro mě prohra v prvním zápase představovala memento. Po prvním titulu pro Liberec jsem v přípravě neudělal všechno, abych byl špičkově připravený. Myslel jsem, že jsem sežral svět. A pochopitelně se mi to vrátilo. Já na tuhle symboliku hodně věřím. A podobně to měli všichni kluci. Oslav po titulu bylo vážně hodně. Víc, než bylo zdrávo. Já se navíc ještě tehdy v létě ženil, což přineslo další oslavy... A začátek přípravy se odehrál odměnou za titul na Kanárských ostrovech, což situaci taky nepřidalo," vybavuje si Nezmar.

Před sedmnácti lety při střetu s AC byl jako útočník libereckého týmu i se spoluhráči v pozici jasného outsidera. „Italové tehdy brali postup jako samozřejmost. Když první zápasy vyhráli jen těsně a pod Ještědem prohráli, byli hodně arogantní," vzpomíná Nezmar.

V úterý večer se bude rodák z Opavy nervovat na San Siru na tribuně. Tuší, že i tentokrát bude extrémně náročné dosáhnout na body. „Pravděpodobnost, že uspějeme, je menší, než kdybychom při losu dostali papírově slabší soupeře. Ale pokud zápasy zvládneme, může nás úspěch vystřelit do úplně jiné dimenze," nevzdává se naděje Nezmar a byť jen v roli funkcionáře, na Ligu mistrů je notně natěšený: „Pro Slavii představoval postup obrovskou výzvu. Není jednoduché do Ligy mistrů postoupit. A do budoucna půjde o úkol ještě složitější. Účast ve skupině je pro Slavii naprosto výjimečný úspěch!"