Článek
„Je to splněný sen. Když jsem šel o půlnoci po odvetě s Kluží na tiskovou konferenci, jen jsem doufal, že se mi to nezdá,“ vykládá s úsměvem třiačtyřicetiletý trenér, pod jehož vedením Slavia podruhé v historii vybojovala postup mezi evropskou elitu. Po dvou výhrách 1:0 nad rumunskou Kluží ve 4. předkole Ligy mistrů.
„Jestli je to můj největší úspěch kariéry? Když se podívám na historii trenérů ve Slavii, tak největší úspěch představuje, že jsem v klubu už rok a osm měsíců,“ vtipkuje Trpišovský v připomínce faktu, že Šilhavý, Uhrin junior, Beránek, Nizozemec Pastoor, Koubek, Petrouš, Rada i další tak velký prostor nedostali.
Jindřich Trpišovský udílí pokyny svým svěřencům.
„Samozřejmě že na papíře představuje Liga mistrů strop. Ale je to další z řady kroků, které jsem s celým realizačním týmem udělal. Aby se člověk dostal do této pozice, musí mít obrovské štěstí na lidi. Já mám už přes pět let stejný realizační tým, který mi ohromně pomáhá a chrání mě. V Liberci se k tomu přidal sportovní ředitel Honza Nezmar. A pak je třeba mít na paměti lidi, kteří mi věřili i v dobách, kdy mě nikdo neznal,“ vypravuje s vážnou tváří Trpišovský.
Kvůli zdravotním patáliím musel zapomenout, že bude rozdávat radost na ligových trávnících jako hráč. A když se vrhl na trenérskou dráhu, neměl cestičku umetenou. Aby se mohl věnovat fotbalu, chodil do zaměstnání. Jako absolvent hotelové školy se živil coby číšník, barman či provozní restaurace a herny.
„Třeba jsem do čtyř ráno dělal v baru, abych mohl přes den trénovat mládež. Později jsem dělal provozního restaurace. Začal jsem ráno v osm, v deset měl trénink u áčka v Xaverově, pak šel do deseti pracovat, ale mezitím ještě vedl trénink dorostu. A ráno ve čtyři jsem musel jít převzít tržby,“ vzpomíná na krušné začátky. „Jen díky tátovi jsem mohl skončit v zaměstnání a udělat si profilicenci. Kdybych kolem sebe neměl senzační lidi, nikdy jsem se Ligy mistrů nedočkal,“ říká s vděkem. „Znám spoustu fantastických trenérů u mládeže, kteří nikdy nedostali příležitost jako já. Tudíž je pak třeba nabídnutou šanci využít.“
Když konečně získal potřebné vzdělání, zažíval krušnou realitu na Žižkově. Ekonomicky zbídačený klub Trpišovskému dlužil patnáct výplat. „Hráči chodili s prosbou, jestli jim můžeme půjčit pár stovek, aby přežili další dny. Nechtěli jezdit k zápasům na Moravu, neměli jsme tréninkové plochy, materiální zabezpečení. Tudíž na některé rádoby problémy koukám trošku jinak,“ vzpomíná Trpišovský na působení v druhé lize.
Jindřich Trpišovský ještě jako trenér Liberce a Ondřej Kúdela během utkání na Spartě.
Tam si jej vyhlédl Nezmar. Potají jej sledoval z auta během tréninků a v létě 2016 přivedl do Liberce. Trpišovský dvakrát s podceňovanými Severočechy prošel do Evropské ligy. V lednu 2018 pak zamířil do Slavie. Pro klub z Edenu získal dvakrát tuzemský pohár, letos v létě titul a nyní místenku v Lize mistrů.
„Jsem šťastný a hrdý. Prožívali jsme obrovské nervy. Rok a tři čtvrtě jsme ve Slavii budovali tým, který bude schopný uspět. Postup není o mně, ale o všech lidech v Edenu. Nemělo by se zapomínat, kdo klub před pár lety zachránil,“ připomíná Trpišovský temné období historie Slavie datující se do roku 2011, kdy tým bojoval o záchranu mezi elitou, nebylo na výplaty a klub v první fázi nedostal licenci na další ročník.
Teď se raduje z finančního bonusu 400 milionů a z konfrontací s giganty. „Určitě nebudu létat v oblacích. Stačí si připomenout vlastní historii,“ směje se Trpišovský, jehož Slavii nyní čekají ve skupině F španělská Barcelona, německý Dortmund a italský Inter Milán.
„Je to naprosto skvělá skupina, dostali jsme z diváckého pohledu fantastické týmy. Dříve bych si přál vyrazit tam alespoň na výlet na víkend, projít si stadion a sledoval jejich ligový zápas. A teď tam budeme trénovat a hrát. Je to jako sen.“
