Hlavní obsah

Slovenská hvězda o Euru: Chválili nás i Češi. Odchod ze Slavie? Musí se to potkat

Často slýchá Ivan Schranz otázku, zda už má doma na poličce vystavenou Zlatou kopačku pro nejlepšího střelce z nedávného fotbalového Eura. On ale pokrčí rameny: „Přiznám se, že vůbec nevím, kdy ji dostanu. Možná mi ji předají na nejbližším reprezentačním srazu.“

Foto: Vlastimil Vacek, Sport.cz

Ivan Schranz ze Slavie Praha slaví gól proti Royale Union SG.

Článek

Valenciennes (Od našeho zpravodaje) - Do něj chybí pár týdnů. Třicetiletý Schranz nyní vyhlíží dva zápasy v osmi dnech, které ovlivní sezonu jeho i celé Slavie.

Český vicemistr se slovenským reprezentantem v sestavě od úterních 21.00 začíná ve Francii proti Lille závěrečné předkolo Ligy mistrů.

A Schranz pro Sport.cz exkluzivně vypráví. O životním období i zklidnění, slovenské hrdosti nebo báječném evropském šampionátu, který přitáhl zájem ze zahraničí.

Vždyť se třemi trefami se třicátník ze Slavie podělil na Euru o prvenství se špičkovými střelci jako Kane, Olmo nebo Gakpo.

Zní to hezky, co?

Až se jednou bude vyprávět o Euru v Německu, jsem pyšný, když si lidé vybaví i moje jméno. Po kariéře si i každý fotbalista rád vzpomene na úspěchy. Teď se ale z minulosti žít nedá.

Zkuste to. Po šampionátu jste ještě žádný větší rozhovor neposkytl.

Turnaj byl skvělý! Zažil jsem předchozí Euro, které bylo v covidové době rozlítané a já navíc moc nehrál. Teď jsem byl nadšený, že jsem si to vynahradil v Německu, což je úžasná fotbalová země s báječnou infrastrukturou. Navíc jsme se prezentovali skvělým fotbalem, slovenské fanoušky jsme dokázali strhnout na naši stranu a národ žil fotbalem.

To se takovým Čechům úplně nepodařilo.

Ohlasy na naši hru byly velmi pozitivní. Nejen od spoluhráčů ze Slavie, ale i od celé české veřejnosti. Je skvělé slyšet, jak nám i Češi fandili a jak se i jim líbila naše hra.

Souhlas. I asistent Slavie Zdeněk Houštecký veřejně líčil, jak vám přál.

Těší mě to. Stejně jako to, že jsme k úspěchu jsme dokráčeli vlastní hrou bez ustrašenosti a bojácnosti. Hráli jsme svůj styl. Nechystali jsme se na soupeře, ale soustředili jsme se, co budeme dělat a hrát my.

Nedrásá vás ještě, že vaše cesta skončila v osmifinále? K vyřazení Angličanů scházelo pár desítek vteřin.

V životě se dějí věci, které jsou desetkrát důležitější než sport. Ale máte pravdu. Zabolí to, když si dám dohromady, kolik nás dělilo ještě od většího úspěchu. Na druhou stranu po Euru nebylo moc času přemýšlet a člověk se hned začne chystat na novou sezonu.

Stihne si fotbalista odfrknout?

Určitě! Odpočinek není možná dostatečný, jak by si přáli hráči nebo trenéři. S dalšími dvěma rodinami jsme si pronajali v Chorvatsku velký dům. Dohromady máme osm dětí, které se úžasně vybláznily, a já od fotbalu vypnul. Systém je ale nastavený, že dva týdny po Euru jsem už hrál českou ligu.

Existovala varianta, že se v ní po bezvadném Euru už neukážete?

Řeknu to takto. Kdyby mi končila smlouva nebo mi zbývalo půl roku do jejího konce, bylo by to pravděpodobné. Kontrakt mám ještě na dva roky, čímž se pravděpodobnost dost snížila. Euro mi ale určitě dodalo kredit u veřejnosti, a možná i u ostatních klubů.

Takže?

Možnosti stále existují, v posledních týdnech přestupního okna se toho může hodně změnit. Ve Slavii jsem ale šťastný. Mám nějakou pozici, na kterou si nemůžu stěžovat. Je otázka, jak by to vypadalo jinde. Pokud by taky nastala nějaká změna, musí být spokojené všechny strany - oba kluby i já. Když se to potká, můžeme se bavit dál.

Uvědomujete si, že věk vašemu velkému transferu ale nenahrává?

Samozřejmě. Za pětadvacetiletého hráče nemají kluby problém zaplatit desítky milionů eur, starší to mají složitější. Pro Slavii mám navíc stále nějakou hodnotu.

Co si tedy borec v pokročilém věku dává za cíle?

Dlouhodobé cíle si nikdy nedávám, maximálně postupné. Zvažoval bych, když se naskytne příležitost sportovního posunu. Ve své situaci musím přemýšlet i finančně, což je přirozené. Proto nic neuzavírám, taky ale nikam neutíkám. Spíš jsem zvědavý, zda by se něco vyskytlo. Teď jsem nadšený z osmi dní a dvou zápasů, které mě čekají. Chci o Ligu mistrů zabojovat.

Nezní zvláštně, že se nejlepší střelec šampionátu ještě v nové sezoně netrefil?

Sám jsem si ze sebe dělal srandu, že jsem se vystřílel na Euru. (usměje se) Taky jsem ale nenastoupil do všech zápasů Slavie. A když ano, víc jsem se podřídil taktice. Byli jsme úspěšní jako tým, což je prvořadé. Pro mě je podstatné, že jsem se do nějakých šancí dostal. V reprezentaci jsem taky dva roky nedal gól, a najednou dám na šampionátu tři. Člověk prochází určitými obdobími. Teď to chvilku trvá, ale třeba si nějaký gól schovávám na důležitější zápasy.

Zníte přesvědčivě. Dřív byste se bez gólu užíral?

Asi ano, ale nevnímám se jako koncový hráč a devítka, na které závisí góly. Na hřišti mám i jiné úkoly. Když tým vyhrává a trefují se jiní hráči, zůstávám v klidu. Ofenzivní hráč by ale měl mít body, od kterých nejsem daleko.

Trenér Trpišovský při Euru vykládal, že jste se už na jaře dostal do špičkové formy.

Jenže ta je kolísavá. Jen s určitým věkem přichází větší konzistence a vyspělost. Na hřišti řeším situace jinak a líp než třeba před šesti roky. Beru to jako normální vývoj.

Sestřih zápasu Slavia - TepliceVideo: LFA

To určitě souvisí i se životem mimo stadion.

Ano, za zlom považuju, když se nám narodilo první dítě. Jakubovi jsou čtyři roky. Už máme i Samuela, který má jedenáct měsíců. S dítětem jsem se možná víc uklidnil, fotbalově jsem byl trochu vyjančený. Možná je to můj pocit, ale s věkem přichází i zkušenosti, pohoda a sebevědomí.

Zní mi to jako návod, aby si mladší fotbalisté pořídili potomstvo.

Kdybych to měl na sto procent ověřené, určitě to doporučím. Veřejně to ale neřeknu. Určitě by se našel někdo, kdo mě za radu nepochválí. (usměje se)

Patříte mezi stálice Slavie, ale titul vám uniká. Ani Ligu mistrů jste si nekopl. K vzteku?

Stále na úspěch čekám a věřím, že přijde. Kluby si stejně jako hráči prochází různými časy. Slavia vyhrála tři tituly v řadě, v lize těžko nacházela soupeře, což se trochu změnilo. Liga je nyní zajímavější, ale náročnější. Sám to beru jako plus a mně nezůstává nic jiného než se snažit, ať třeba za rok uděláme rozhovor a tuhle otázku mi nepoložíte.

Změnit to můžete už teď. K Lize mistrů zbývá jedna překážka.

Máme dva zápasy před sebou, minimálně 180 minut fotbalu. Rozhoduje dvojzápas, ve kterém se může stát cokoli. Pozitivní je, že jsme minulou sezonu odehráli skvělé a vyrovnané zápasy proti AS Řím nebo AC Milán, což jsou týmy schopné Ligu mistrů hrát. Teď máme soupeře z francouzské ligy, přes kterého chceme jít dál. Chceme do Edenu dostat Ligu mistrů.