Článek
Mezi červenými a bílými dresy Bayernu převládal jednoznačně Bastian Schweinsteiger. I když orloj na radnici právě odbíjel poledne, taneční kreaci figur sledovalo a natáčelo jen pár turistů, krčících se v rozích náměstí. Mezi skandujícími mladíky pobíhaly televizní štáby a rozvážně procházeli policisté. Mezi davem se proplétali i prodejci šál, vyrobených speciálně k finále Ligy mistrů. Kus za osm euro, nekupte to, když jsou tak levné... Ale šly na dračku.
Příznivci Chelsea byli ve výrazné menšině, takže jejich slogany zaznívaly jen sporadicky a přesila domácích je vždycky překřičela. A tak většina fanoušků v modrých dresech zaujala strategickou polohu v hospodách a sledovala rejdění domácích od sklenice piva. A když už se příznivci obou táborů potkali přímo tváří v tvář, končily krátké slovní přestřelky, kdo že večer vyhraje, společným fotografováním.
Ucpané byly i okolní ulice centra. Fronta dlouhá dobrých padesát metrů se vinula od malého Fan schopu Bayernu až k jedné z hlavních ulic, zatímco na protější straně byl Fan schop klubu Mnichov 1860 volný. Od bleděmodré barvy nebyl zájem. Další fronta se táhle od slavné pivnice Hof Brauhaus. Dostat se dovnitř bylo prakticky nemožné. Tam ovšem měli převahu Angličané.
S přibývajícím časem se náměstí zaplňovalo víc a víc, ale velké skupiny fanoušků se hrnuli i do metra. Přímo z centra Mnichova jezdí k Allianz Areně linka U, jejíž vagóny byly čím dál tím plnější. Některé v červené barvě, v nichž se zpívalo německy, v jiných převládala modrá, a v nich zněly anglické chorály. Před Allianz Arenou už hlídkovaly desítky policistů, ale brány byly ještě dlouho zavřené, i když se před nimi tvořily fronty. Velkolepé finálové divadlo mělo teprve začít...
