Článek
Nyní osmačtyřicetiletého Friise před příchodem na Letnou zdobil zajímavý životopis. Dánský Midtjylland, kde se seznámil s Priskem. Pak třeba i anglický Brentford. Jenže jen dvě štace v roli hlavního trenéra. Úspěšná ve druholigovém Viborgu, který dovedl za postupem. A o poznání méně povedená v Aalborgu, kde Friis vydržel jen půl roku. Následně přišlo krátké volno a laso ze Sparty.
„Jsem přesvědčený, že perfektně zapadne,“ věřil tehdy novému asistentovi Priske. Sám asi netušil, jak moc se trefí. Friise si fanoušci úřadujícího mistra Česka povšimli ihned. Ve vymezeném prostoru pro trenéry často poletoval jako ratlík, divoce gestikuloval a instruoval své svěřence. I v době, kdy měl ještě hlavní slovo Priske. „Neskrývám emoce, to je fakt,“ vyznal se před časem Friis.
Dánský tandem fungoval na jedničku, za rok a půl spolupráce rozšířil vitrínu trofejí na Letné o dva mistrovské tituly a jeden pohárový triumf. Poté dal Priske Spartě sbohem a volba padla na Friise. Na nastolený trend měl navázat dosavadní úspěšný spolupracovník oblíbeného trenéra. I když toho zas tolik v roli hlavního neodkroutil.
„Nejdůležitější pro nás bylo pokračovat v práci podle jasně nastaveného klubového systému. Proto jsme zvolili Larse,“ vysvětloval sportovní ředitel Tomáš Rosický. Široká veřejnost tak mohla konečně zjistil, jaká v reálu dosavadní pravá ruka Priskeho je.
Sluší se, aby slovo jako první dostal právě Friis. „Jsem jen obyčejný týpek z venkova. Řídím se jedinou zásadou. Po každém dni se chci podívat do zrcadla s tím, že jsem odvedl maximum,“ pravil po úspěšné odvetě s Malmö, která Spartě obstarala kýženou vstupenku mezi evropskou smetánku.
No, ale takhle jednoduché to není. Přerušení černé venkovní série v předkolech LM není pouze o tvrdé práci. Však se o ni se pokoušeli už mnozí před Friisem. I když je pravda, že na nastavení v hlavě si zakládá.
Trenér Sparty Praha Lars Friis
„Je to obrovská součást mé trenérské filozofie. Správná mentalita. Když se někomu nedaří, ostatní zaskočí. Když dá někdo gól, nehraje si na hrdinu. Jádro úspěchu je zůstat sparťanskou rodinou,“ řekl Friis.
Ale ani takhle jednoduché to není. Dánský sympaťák, který na tiskových konferencích často srší nadsázkou, potažmo vtipem (k čemuž samozřejmě dopomáhají i prozatímní výsledky), se nebojí ani poměrně velkých rozhodnutí. Která mu zatím vycházejí.
Rotovat hráče i za předpokladu, že tím lehce utrpí obraz hry? Není problém. Dlouhodobé cíle jsou prostě nadřazeny krátkodobým pocitům ze sehranosti mužstva.
Posadit Jana Kuchtu s Angelem Preciadem v klíčovém zápase o postup do Ligy mistrů? Před pár měsíci nepředstavitelné. Friis ale i tak v odvetě proti Malmö ukázal na Victora Olatunjiho s Tomášem Wiesnerem. Výsledek? Vítězství a účast v milionářské soutěži.
Tým ve většině případů vypadá takticky skvěle připravený. I méně povedené zápasy, jako například domácí remíza s FCSB, pak dokáže odčinit.
„Venkovský týpek“ během roku a půl po Priskeho boku navnímal, co bylo třeba. A práci svého parťáka posunul ještě o úroveň výš. Splnil sen generace sparťanů, která rudé dresy ještě nikdy neviděla v Lize mistrů.
